Článek
V domácích podmínkách nemáte konkurenci, začala jste skákat, když už ostatní tyčkařky byly ze hry. Jaký pro vás byl sólozávod na mistrovství republiky?
Mrzí mě, že jsem neskočila i 470, po závodech v Clermont-Ferrand jsem si věřila na víc. Asi mě trochu doběhl ten nabitý závodní program, nestíhala jsem tolik trénovat, což se projevilo na technice. A to čekání na svůj úvodní pokus jsem pociťovala trochu víc. Myslela jsem, že soutěž bude víc odsýpat, možná to bylo tím, jak jsme teď na mezinárodních závodech skákala od začátku. Ale na to se nechci vymlouvat, jsem na to zvyklá.
Za vámi skončila Nicole Krutilová, která v týdnu překonala váš juniorský český rekord, loňská mistryně Evropy do 23 let Viktorie Ondrová a vaše sestra Apolena, bronzová z loňského juniorského mistrovství Evropy. To dává naději, že byste v dalších letech mohla mít i doma tvrdší konkurenci.
Určitě. Jejich průměr výkonů se o dost zvýšil, je super, že se zase berou medaile za výšky přes 430 centimetrů. Mrzí mě, že Apolence se to dnes tolik nepovedlo a nejsme spolu na bedně, ale má tu sezonu dlouhou a věřím, že to zase někdy přijde.
Výborný průměr výkonů máte i vy, žádný závod pod 460 centimetrů. Zatím nejlepší sezona?
Určitě a jsem za to strašně ráda. Potřebovala jsem ten průměr zvednout ke 470, což se mi daří. Doufám, že to tím nekončí.
Na vyhlášení Atleta roku jste přitom v listopadu dorazila s ortézou na natržené achilovce. Zdá se, že jste po zranění dala včas do kupy.
Měla jsem trochu strach, že se mi sezona nabourá, ale zase jsem zjistila, že asi skáču nejlíp po úrazu. (úsměv) Když jsem si před třemi lety natrhla lýtko, hned v zimě jsem skočila český rekord 472. Teď natržená achilovka a zase rekord. Samozřejmě si nechci přivádět nějaká zranění, ale zjevně když si na začátku sezony odpočinu, vyjede forma v pravý čas.
V čem jste se opět posunula? V rychlosti?
V ní přišel zásadnější posun. Silově jsem na tom dost podobně a je třeba zase zapracovat na tyči a technice. Ale když přijde rychlost, občas se technika ztrácí. Teď je třeba to zase vyladit a spojit a věřím, že to bude ještě lepší.
Svůj zatím nejlepší výkon kariéry v hale jste předvedla v Clermont-Ferrand na mítinku organizovaném bývalým světovým rekordmanem Renaudem Lavilleniem. Asi není pro tyčkaře moc prestižnějších akcí.
Ani nejde popsat, jakou Francouzi umí udělat atmosféru. I když se tu snažíme co nejvíc, oni tím skokem o tyči žijí díky Lavilleniemu. Všechno je tam udělané pro tyčkaře, pro mě je super pocit a prestiž vyhrát takový závod, na který jezdí nejlepší na světě včetně Armanda Duplantise. Halovou sezonu mívá krátkou, ale tam vždycky je.
Také jste po boku největší atletické hvězdy současnosti stála už podruhé při vyhlášení vítězů mítinku. Prohodíte pár slov?
Pogratulujeme si, řekneme si, že jsme skákali dobře. On je moc fajn, ale má svou bublinu, kluci se spolu baví, ale k ženskému sektoru jeho pozornost tolik nesměřuje. Mítink je postavený na něm, má obrovskou propagaci, což je super i pro nás.
Halové mistrovství světa se koná v polské Toruni za tři týdny. Co vás do té doby čeká?
Ještě jeden závod ve Francii, kde se mi daří. Ale půjdeme ten závod z tréninku, protože už chceme během příštího týdne trochu přitrénovat.
Sledujete, které soupeřky se chystají do Toruně?
Halový svět je otevřený, nejlepší Američanky jako Katie (Moonová) a Sandi (Morrisová) nedorazí, ani dvojčata Mollovy. Spíš bude ta špička v Evropě a skvěle skáčou Novozélanďanky. Myslím, že si to zase rozdáme s Tinou Šutejovou jako vždycky. (úsměv)
