Článek
AIU vyhodnotila Majsevičovo chování jako „jasný útok na důstojnost atletky a zneužití moci“. Uznala ho rovněž vinným z „poskytování nepravdivých nebo nepřesných informací během dění, které vedlo k odchodu sportovkyně z olympijské vesnice“.
Vedení běloruské výpravy se sprinterku snažilo přimět k odletu z Tokia poté, co jej na sociálních sítích zkritizovala za svoji nominaci do štafety na 4×400 metrů, kterou nikdy před tím neběžela. Na tokijském letišti, kam ji funkcionáři eskortovali, se šestadvacetiletá běžkyně obrátila na japonskou policii a požádala ji o ochranu, protože se obávala, že by po návratu do Běloruska nebyla v bezpečí. Azyl nakonec našla v Polsku, za které od loňska i závodí.
Třiašedesátiletý Majsevič, jenž po incidentu přišel v Tokiu o olympijskou akreditaci, se může k atletice vrátit v únoru 2029.
