Hlavní obsah

Bez finále, bez osmičky. Z místa, kde se psala historie dálky, odcházel Juška naštvaný

Zaskákal si na místě, kde se před 34 lety konal nejpamátnější závod dálkařské historie. Ale jen jednou, do finále aktuálního světového šampionátu v Tokiu Radek Juška neprošel. Chybělo pět centimetrů, výkon 793 cm nestačil.

Foto: ČAS/Soňa Maléterová

Radek Juška při kvalifikaci světového šampionátu v Tokiu.

Článek

Tokio (od našeho zpravodaje) - Před deseti lety rázně skočil do dálkařské špičky titulem halového vicemistra Evropy. Zároveň nastartoval parádní sérii sezon s překonanými osmi metry.

Nevyšlo to jen v roce 2019, kdy se potýkal s únavovou zlomeninou. A letos, kdy jeho maximem zůstalo 798 cm z Košic. „To mě štve hodně,“ přiznával svěřenec Josefa Karase. „Ale nekončíme, jedeme dál,“ ujišťoval.

Letos k osmičce tolik příležitostí neměl, absolvoval jen čtyři starty, na mítinku v Košicích si poranil kotník a dva a půl měsíce nezávodil. Ale na to se nevymlouval. „Zdravotně bylo všechno v pořádku, od zranění probíhala celá příprava v klidu. Ale čekali jsme víc. Pro takový výkon jsem sem nejel,“ přiznával 32letý atlet.

Na 793 cm dopadl hned prvním pokusem. „To byl takový zajišťovák, pak jsme to chtěli posunout,“ líčil. I tak byl jeho výkon dlouho na postupových příčkách, ale v poslední sérii se sesunul až na konečnou šestnáctou příčku.

„Sledoval jsem to, chcete být v obraze,“ přiznával. „Ale nemyslel jsem si, že by 793 stačilo na postup. Říkal jsem si, že to ve mně je a ještě přitlačím,“ líčil. Jenže se nepovedlo, i když se Juška před pokusy snažil roztleskat japonské publikum.

„Diváci se chytali, i když to nebylo úplně bouřlivé, protože probíhalo víc disciplín. V Asii diváci sami tleskat nezačnou, ale když je roztleskáte, tak jsou slyšet, to je fajn,“ hlásil.

Soutěž se táhla, v jednom sektoru vyměňovali prkno, v druhém Američan Isaac Grimes uspěl se žádostí o náhradní pokus, který mu vynesl finále. Tak jako Juškovi předloni v Budapešti.

Středeční boj o medaile ale proběhne bez české účasti. A takřka jistě nenabídne ani tak skvělé výkony, k jakým se v roce 1991 na původním stadionu vyšponovali Carl Lewis a Mike Powell.

Juška v tu dobu ještě nebyl na světě, ale tenhle souboj je povinnou četbou každého dálkaře. „Pouštěl jsem si ten závod, to je nesmrtelné, lety do jiné dimenze,“ obdivně vypráví.

Sprintersko-dálkařský univerzál Carl Lewis tehdy ulétl s větrem na 891 cm. Jenže Powell zareagoval výkonem 895 cm a přepsal „nepřekonatelný“ rekord Boba Beamona z Mexika 1968.

Powellův výkon od té doby nikdo v regulérních podmínkách nepřekonal a klidný může být i nyní. Alespoň co se týče světového rekordu, minulý týden mu byla zastavena trenérská činnost kvůli porušení tzv. safeguardingu, tedy snaze o bezpečné prostředí.

„Jednou jsem se s ním potkal, v roce 2017 při univerziádě v Tchaj-peji,“ vzpomíná Juška. A jako by trochu svých dálkařských schopností na něj Powell přenesl, Juška tehdy v kvalifikaci skočil dodnes platný český rekord 831 cm.

Ale nejdelší skok historie je ještě o pořádný kus dál. „Když někomu řeknu svůj osobák, tak si říká, že to je hodně daleko. Tohle je ještě o dvě moje stopy dál. A to mám nohy jako lodě,“ usmál se.