Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Jedna z favoritek Britka Molly Cauderyová si při rozcvičovacím pokusu poranila kotník, zůstala v slzách ležet na doskočišti a ze sektoru se dostala jen s pomocí vozíku. Při samotné kvalifikaci zase poté, co Švábíková na druhý pokus zdolala 460 cm, přestaly fungovat stojany, které zvedají laťku.
Přes půl hodiny rozhodčí s organizátory řešili, jak zařídit, aby tyčkařky měly opět přes co skákat. Podobná situace se přitom odehrála i v zimě na halovém mistrovství světa Nan-ťingu. Když se povedlo soutěž obnovit a celkem čtrnáct skokanek překonalo 460 cm, rozhodčí už kvalifikaci ukončili a pustili všechny do finále.
Náročná kvalifikace?
Bylo to hodně podobné jako v Číně, zase došlo k technickým problémům. Ale jinak byla z mého pohledu v pohodě. Cítila jsem se dobře, byla jsem překvapená, že stačilo 460, ale aspoň jsem mohla pošetřit síly na finále.
To bude čtrnáctičlenné, ale s ohledem na vývoj to je asi rozumné řešení.
Myslím, že to nikomu z nás nevadilo. Organizátoři nám během čekání říkali, že jestli nás bude do patnácti, tak nás možná pustí všechny. Ta prodleva byla dlouhá, nepříjemné to bylo pro nás všechny.
Jak jste se snažila udržovat? Asi tu nehrozilo, že byste vychladla, ale je třeba udržovat svaly připravené…
Jak je tu extrémní vlhko a teplo, snažila jsem se hlavně šetřit síly. Proklepávat nohy, aby se nezalily…
Některé soupeřky měly s sebou i kapesní větráčky.
Ten jsem neměla, ale chladící vesty a různé mokré ubrousky jsem si vzala, tak jsem větráček nepotřebovala.
Co jste si vůbec říkala, když jste viděla, že i na druhé letošní světové soutěži se v průběhu závodu dlouho řeší problém se stojany? Už jste se nad tím jen pousmála?
My si s holkama dělaly srandu, že to je už pokaždé, nekonečný příběh… Bohužel pro holky ve druhé skupině, které ještě čekaly na další pokusy, pauzu měly strašně dlouhou. Kdyby se stojany nerozbily, tak věřím, že uspěje víc holek.
Nakonec místo elektroniky pomohla zvedat laťku stará dobrá točící klika?
Já ani nevím. Začali stojan pokládat, rozebírali ho. My se tomu s holkama smějeme, protože kliku mají s sebou vždycky pro nejhorší případy, tak proč to neudělají manuálně? Ale asi z nějakých důvodů to potřebují zvedat elektronicky…
Britka Molly Cauderyová opouštěl kvalifikaci v slzách a na vozíku.
Už v rozcvičení se nepříjemně zranila Molly Cauderyová…
Já jsem to neviděla, až pak mi to řekli, ptala jsem se její tréninkové partnerky Imogen Ayrisové. Opravdu mě to mrzí, protože Molly jsem to přála asi ze všech nejvíc, už si vybrala tolik smůly, že to snad ani není možné. Na jednu stranu vám odpadne obrovská soupeřka, ale na druhou je to kamarádka…
Co vás teď čeká do finále?
Půjdu co nejrychleji zregenerovat, v úterý mám volno, tak si dám lehký klus a protažení. A ve středu večer finále (13.10 SELČ).
Váš partner desetibojař Ondřej Kopecký je ještě na přípravném kempu v Iwaki, na finále dorazí?
Měl by přijet ve středu na finále, tak snad nebude úplně rozbitý a půjde se podívat.
I vaše rodina, která za vámi vyráží na všechny velké akce, je v Japonsku?
Samozřejmě jsou tady. (úsměv) Je tu sedmičlenná skupina, taťka s mamkou, brácha, další příbuzní a kamarádi, což je fajn.
