Článek
Birmingham (od našeho zpravodaje) – Pětatřicetiletý matador se trápil se zdravím, kolena si v posledních dvou letech vybírají daň za roky ve špičce disciplíny, která klade velké nároky na pohybový aparát. Posledním pokusem se vybičoval ke svému druhému nejlepšímu výkonu sezony. Jenže pódium bylo ještě o necelý decimetr dál.
Před dvěma lety v Římě jste posledním hodem vyhrál. I teď jste v něm zmobilizoval všechny síly?
To se mi povedlo, šesté pokusy jsou hodně o hlavě, a já jím hodil nejdál. Ale ne tak daleko, jak bych samozřejmě chtěl. Bojoval jsem do konce, mrzí mě, že to nevyšlo na medaili.
Cítil jste, že v sobě máte ještě na víc?
Celý závod jsem hledal techniku, jak hodit dál. Ale po té sezoně to musím brát, protože obě kolena zlobila dost a myslím, že i teď to budu muset chviličku řešit.
V jakém stavu jste se ráno probudil dva dny po kvalifikaci?
Právě že v relativně slušném. Cítil jsem se moc hezky, teď už je to horší po těch šesti hodech, z nichž čtyři se úplně nepovedly. Navíc je o nějakých patnáct stupňů míň než na kvalifikaci, což je také znát.
Před šestým pokusem byl dlouho zavřený sektor, zatímco vy jste byl připraven. To asi nebylo příjemné…
Je to tak. Samozřejmě se mi to moc nelíbilo. Všichni Češi v hledišti pískali na rozhodčí, ať už to otevřou. Já si aspoň utřídil myšlenky, myslím, že mi to neublížilo.
Nabudil vás i plný stadion? Když jste odcházel z plochy, divákům jste uznale tleskal.
Děkoval jsem jim, protože ta podpora byla neskutečná. Slyšel jsem spoustu českých hlasů, viděl vlajky, bojoval jsem i za ně… Asi musím bojovat ještě víc, ale dělal jsem opravdu maximum, abych tu stál v co nejlepší formě, a myslím, že po těch výkonech v sezoně to nebylo vůbec špatné.
Opět jste tak prokázal duši závodníka po protrápené sezoně.
To se mi povedlo už hodněkrát. Z nějakých 79 metrů, kdy ten hod necítíte, není to správná technika, tak ve finále mistrovství Evropy hodíte 83 metrů a bojujete v centimetrech o medaili. To je samozřejmě hezké, ale bohužel…
Co jste říkal na vystoupení Němce Juliana Webera, který právě šestým pokusem získal zlato hodem na 90,40, nejdelším v historii šampionátů?
Krásně zabojoval. Právě mi to připomněl Řím, kde jsem se vybičoval na tu chvíli k neskutečnému výkonu. Prožívám to s ním, dlouho spolu závodíme.
Zato česká výprava na šampionátu zůstává bez medaile a reálně jí hrozí, že poprvé v samostatné historii odjede bez ní…
To mě samozřejmě mrzí. Naposledy v Římě byla jediná, kterou jsem měl já… Občas je to i o štěstí, Volodymyrovi (Myslyvčukovi) chybělo v kladivu sedm centimetrů, mě devět. Co na to říct, atletika je hrou setinek a centimetrů.
Co dál? Počítáte, že kolena vás budou už pořád trochu omezovat?
Ne, já si myslím, že to bude dobré. Není to nic závažného, ale musím na tom pracovat dnes a denně. Před mistrovstvím Evropy jsem na magnetické rezonanci nebyl, teď uvidím podle vyšetření, v jakém stavu tělo je a podle toho se rozhodnu. Ale směrem k mistrovství světa v Pekingu i olympiádě chci pokračovat, pak se uvidí. Mám nějaký věk, to rozhodování už bude z roku na rok.
