Debut jako hrom! Zajíc zaběhl nejrychlejší český maraton za posledních 22 let, je čtvrtý v historii

„Jsem rozbitý, bolí mě stehna a achilovky, ale jsem rád, jak jsem to odběhl. Bál jsem se, že vykapu víc,“ vyprávěl pro Sport.cz pár hodin po svém debutu.

Šestadvacetiletý běžec má na kontě pět mistrovských titulů na dráze, ale dlouhodobě se plánuje posouvat směrem k maratonu. Letošní rok zahájil českým rekordem na deset kilometrů, pro maratonskou premiéru si zvolil rovinatou trať vinoucí se v okolí řeky Mohan.

„Mám tu nejlepšího kámoše a vyhovovalo mi i datum i profil. Kdybych běžel třeba ve Valencii, byl by to další měsíc a už teď tu sezonu mám dlouhou,“ vysvětloval.

Tempo si v nelehkých podmínkách rozvrhl dobře, v polovině trati byl v čase 1:07:22, druhou zvládl téměř o minutu a půl rychleji. V kvalitní konkurenci doběhl na desátém místě a radost mu dělal zejména čas.

„Na začátku přípravy jsem měl velké ambice, ale pak jsem zjistil, že je lepší nemířit na nějaký čas. Zvlášť poté, co jsem řešil problémy s pícháním v boku a minulý týden jsem kvůli zánětu achilovek tři dny neběhal,“ popisoval Zajíc. „Poslední tréninky vypadaly dobře, zvládl jsem desetkrát kilometr za 2:49 s minutovou pauzou, tak jsem věřil, že to nebude špatné.“

Jenže maraton se svými nástrahami byl pro něj úplně novou zkušeností. „Hodně jsem řešil jídlo a pití. To jsem měl připravené každých pět kilometrů a pil ho třeba dva kilometry. Ale na desátém kilometru najednou nebylo. Pak jsem ho viděl ležet asi pět metrů za stolem, tak jsem se pro něj sehnul,“ líčil.

Také během závodu vůbec nekontroloval čas na hodinkách. „Prvních patnáct kilometrů jsem běžel sám, pak jsem dotáhl skupinku a běžel s ní, ale ta zpomalovala, tak jsem zase běžel sám. Spíš jsem běžel na pocit, ale na 36. kilometru už jsem cítil únavu a stehna,“ přiznával.

Na 41. kilometru přece jen porušil předsevzetí a na hodinky se podíval. „Tak jsem si k času přičetl čtyři minuty a říkal si, kdy tam budu. Posledních 300 metrů jsem chtěl finišovat, ale už to nešlo, tak jsem si plácal s lidmi a užíval si, že jsem u cíle,“ líčil.

Z českých reprezentantů běžel naposledy rychleji v roce 2004 Róbert Štefko, tedy Zajícův současný trenér. „Po závodě mi říkal, že se mu zatajil dech. Přece jen ta první půlka nenasvědčovala takovému času. Dlouho pršelo silně, hodně foukalo, i mi to klouzalo,“ vyprávěl Zajíc.

Achilovky naštěstí maratonskou porci vydržely. „Den před závodem při klusu jsem je cítil, ale namazal jsem je Voltarenem a dobré. A pomohla mi i změna času. Poslední dobou jsem měl posunutý režim, kdy jsem chodil spát v jednu a vstával v devět,“ přiznával.

V Berlíně, kde byl vodičem, tak spal jen čtyři hodiny. „Tady jsem spal sedm hodin a koukám, že spánkové skóre mi hodinky ukazují 79, to je na mě dobré,“ culil se.

Kromě Štefka běželi v české historii rychleji než Zajíc už jen Pavel Klimeš a národní rekordman Karel David (2:11:57). V čele letošních českých tabulek vystřídal Zajíc Yanna Havlenu, jenž v Chicagu zaběhl čas 2:15:19. S pořadím ještě může zamíchat Patrik Vebr, kterého čeká start v prosinci ve Valencii.

Co dál? Plný přechod k maratonům ještě Zajíc neplánuje. „Pořád se můžu posunout i na pětku, chci vydržet ještě na dráze. Maraton jsem absolvoval i kvůli sponzorům, aby mi to pomohlo na přípravu. Další přijde asi až za rok na podzim. A olympiáda? Věřím, že je to reálný cíl, jen je otázkou, jestli už v roce 2028, nebo 2032,“ dodává Zajíc.