Hlavní obsah

Drsný start MS. Chtěl jsem sbírat odpadlíky, pak jsem byl jedním z nich, hlásil český chodec

Jako první český atlet okusil atmosféru světového šampionátu v Tokiu. Už v 7.30 ráno místního času se chodec Vít Hlaváč vydal na 35 kilometrů ulicemi japonské metropole. Na Národní stadion došel jako 31. v čase 2:44,08, daleko za svými nejlepšími výkony. Jenže ty v drsných japonských podmínkách ani padat nemohly…

Foto: ČAS/Soňa Maléterová

Český chodec Vít Hlaváč se během závodu v Tokiu chladil, jak to jen šlo.

Článek

Tokio (od našeho zpravodaje) - Také se 28letý Hlaváč za cílem dlouho vydýchával, ale dopadl výrazně lépe než někteří jeho soupeři, kteří se z cílového prostoru dostávali jen za pomoci zdravotníků.

Však i s posunutým startem se vycházelo za teploty okolo 25 stupňů, která během závodu stoupala. Nejlépe si s náročným závodem poradili Kanaďan Evan Dunfee a Španělka María Pérezová.

Dunfee závod označil za nejtěžší v jeho kariéře. Jak jste to měl vy?

Srovnal bych to s padesátkou v Sapporu (při OH v Tokiu 2021), akorát tady jsem trpěl o patnáct kiláků méně. Tam si pamatuju, že jsem na pětatřicátém kilometru zastavil úplně, polil se asi čtyřma flaškama studené vody a teprve pokračoval dál.

Jak jste se tu před závodem a během něj chladil?

Měli jsme chladicí vesty, nákrčníky kolem krku s ledem a čepici, měnili jsme to každé kolo, ale stejně jsem ty ledové nákrčníky vracel už docela teplé. K tomu ledový ionťák na polití…

Tradiční houbičky na osvěžení ale v průběhu závodu došly, to bych na světovém šampionátu úplně nečekal…

Dávali nám vodu v kelímkách, kde byla decka až dvě, pytlíky s ledem, ale houbičky došly zhruba po dvaceti kilometrech. Asi z hygienických důvodů je sbírali do pytlů a nevraceli, studené vody jsme neměli dost.

Posunutí startu závodu z 8 hodin na 7.30 hrálo nějakou roli?

Přišlo mi, že už je to skoro jedno. Možná kdyby to posunuli o dvanáct hodin později na večer, bylo by to daleko lepší. Ale podmínky jsme měli všichni stejné, tyhle velké závody bývají vždycky v horku, já to bohužel nesnáším úplně nejlíp.

I domácí závodníci zvyklí na takové podmínky za cílem kolabovali, odváželi je zdravotníci. Jak těžké je poznat hranu, kdy už vás tělo nepustí dál a jde o zdraví?

Já se úplně neumím vypnout do stavu, že bych zkolaboval, mně třeba dnes nedocházelo energeticky, ale spíš silově. Šel jsem na podobných tepech, ale zpomaloval jsem, i když jsem se snažil šlapat furt stejně a bylo to takový unavený.

Jak v tomto kontextu hodnotíte svůj výsledek?

Jsem trochu zklamaný tím závěrem. Do dvacítky jsem se cítil suprově, byl jsem i na slušné pozici, abych sbíral ty odpadlíky, bohužel jsem se stal jedním z nich. Jak mi v tom vedru odešly nohy i ruce, byl to takový pochod bez síly.

Dalo se na očekávané místní horko lépe připravit?

Já se nijak speciálně nepřipravoval, trénoval jsem v teplých letních podmínkách. Vím, že řada atletů se připravovala vyloženě těmi heat tréninky, ale spoustu z nich jsem pak viděl pochodovat úplně stejně… Podle mě se na to připravit nedá, prostě to někomu sedne.

Finišovalo se na Národním stadionu, což bývá na velkých akcích v posledních letech spíše výjimečné. Přivítal jste to?

Zažil jsem to už vloni na mistrovství Evropy v Římě a bylo to super. Tady taky, na to, že se šlo dopoledne. Stadion sice plný není, ale atmosféra byla. Trochu mě mrzí, že jsem docházel za nejlepšími ženami, ale zase tu byl trochu kotel díky tomu, že po mně docházela pátá a šestá žena.

I u trati vytvořili Japonci dobrou atmosféru?

Fandili hodně, i když s loňskou olympiádou v Paříži se to nedá srovnat, tam byli Francouzi neuvěřitelní. Ale pořád to byl atmosférou jeden z nejlepších závodů.

V Japonsku ještě pár dnů zůstáváte, ale nohy by asi po závodě nebyly nadšené z velkých procházek po městě.

Tokio je nádherné, ale v neděli ráno budu hned na občerstvovačce na maraton. I dalším atletům půjdu zafandit a chystám se do města. Uvidím, jak na tom budou nohy, teď je spíš přehřátý organismus. Odpoledne to není tak hrozné, když se rozejdete, ale druhý třetí den bývají mnohem horší.

Hlavně schody jistě dávají zabrat, na hotelu si asi radši počkáte na výtah.

Především dolů… I teď po závodě, jak jsem šel po schodech na rozhovor do televize, se mi udělalo trochu blbě. Na hotelu bydlíme v osmnáctém patře, schody jsem naštěstí ještě nenašel, tak jsem rád, že ty výtahy občas jezdí, i když s frontou. (úsměv)

Mistrovství světa v atletice v Tokiu:
Finále:
Muži - 35 km chůze:
1. Dunfee (Kan.) 2:28:22
2. Bonfim (Braz.) 2:28:55
3. Kacuki (Jap.) 2:29:16
4. Čou Jing-čcheng (Čína) 2:29:31
5. Quinion (Fr.) 2:30:24
6. Chamosa (Šp.) 2:30:42
...
31. HLAVÁČ (ČR) 2:44:08
Ženy - 35 km chůze:
1. Pérezová (Šp.) 2:39:01
2. Palmisanová (It.) 2:42:24
3. Torresová (EKv.) 2:42:44
4. Pcheng Li (Čína) 2:43:29
5. Zdzieblová (Pol.) 2:44:37
6. Gonzálezová (Šp.) 2:45:41
Ostatní výsledky z MS v atletice naleznete zde >>>
Související témata: