Článek
Pro vás je to už sedmý mistrovský titul venku, ale první po šesti letech a po narození syna.
Je to super. Nečekala jsem to, já ani nepočítala, že desítku na dráze ještě někdy poběžím. Ale je to doma, mám to pět minut od bytu, tak mi trenér dal nůž na krk a já řekla, že teda jo. (úsměv)
Vypadalo to, že tempo jste si rozložila rozumně.
Šlo to, chtěla jsem začít rozumně v tempu 3:20 na kilometr s tím, že bych to mohla vydržet. A nebylo to nijak přepálené, protože to na desítce není dobrá zkušenost. Ke konci jsem mohla ještě zrychlit.
Když jste teď trenérovi Augustinu Šulcovi ukázala, že desítku zvládáte dobře, nebude vás ponoukat k dalším?
Doufám, že ne, zítra na Zlaté tretře běžím patnáctistovku. Uvidím ráno, jaké to bude, už nejsem nejmladší, ale myslím, že to rozchodím. (úsměv)
Delší trať než deset kilometrů jste v závodě zatím neběžela, neláká vás postupný přechod třeba k půlmaratonu?
Moc se mi do toho nechce, ale asi je to takový logický posun… Ale zatím je desítka můj strop.
Držíte české rekordy, běžela jste na olympiádě, co je teď vaší motivací a cílem v tréninku?
Já jsem zjistila, že bez běhání to úplně nejde. Těšila jsem se, až přestanu, ale když neběhám, tak to nejsem já. Dokud to jde, tak běhat budu a zatím to jde. A když to nepůjde, budu si muset najít nějakou jinou závislost. (úsměv)
Syn se vám narodil před čtyřmi lety, už je teď snazší skloubit péči o něj s tréninkem?
Už je to taky parťák na trénink. Když ho vezmu, tak tady po mně řve, ať zrychlím, je s ním sranda.
