Článek
Na dráze zůstal, jen už častěji využívá kolo, na němž doprovází své svěřence. A věští jim velkou budoucnost. „Ve Filipu Šnejdrovi vidím českého rekordmana," říká na adresu trojnásobného českého šampiona na osmistovce. „A Damián Vích? Může z něj být vytrvalec, jaký tu nebyl deset dvacet let," věří 23letému běžci, jehož hlavní tratí je nyní stýpl.
Ostatně Holuša by ve 33 letech nejradši sám ještě závodil, ale zdravotní trable se za poslední roky nakupily a problém s patní ostruhou se nepodařilo vyřešit. „Moje tělo říká ne a je třeba ho poslouchat," uvědomuje si výrazná postava českého běhu poslední dekády.
Atlet Jakub Holuša (vlevo) byl hostem podcastu Mixzóna s redaktorem Michalem Osobou.
Role trenéra mu dodala novou energii. „Zažívám pocity jako když jsem byl v nejlepších běžeckých letech. Stojím na dráze se stopkami a fakt mě to naplňuje a dělá mi to dobře," pochvaluje si.
„Celou kariéru bylo moje životní krédo dělat jednu věc na sto dvacet procent. I proto jsem asi nic nevystudoval, protože jsem vsadil všechno na jednu kartu, a to stejné si teď říkám. Mohl bych nějak dál běhat. Ale říkám ne. Jestli chceš pracovat s dobrýma lidma, vsaď vše na jednu kartu veškerá energie by měla jít do nich," říká odhodlaně.
Přesto by rád ještě jednou závodní tretry nazul. „Poděkoval bych lidem, řekl bych: Čau, ahoj, konec." Jak by měla vypadat jeho vysněná rozlučka? I o ní se Holuša rozpovídal v Mixzóně stejně jako o spolupráci s dalšími trenéry a experty nebo třeba o norském olympijském vítězi na patnáctistovce Jakobu Ingebrigtsenovi.
