Článek
Na stadionu, který s předstihem hlásil vyprodáno, se držitel ocenění Laureus pro nejlepšího sportovce světa za rok 2024 představí už počtvrté. Zatím Ostravě nejvýše předvedl 612 cm; pokud by se tentokrát přenesl přes historické maximum, je pro něj připravena i prémie ve výši 50 000 dolarů.
Netajil jste se tím, že vylepšit světový rekord právě ve Švédsku je jedna z posledních met, která vám chybí ve sbírce. Také bylo po úspěšném skoku znát, jakou máte radost.
Byl to jeden z mých snů a cílů. Přitom jsem se necítil nejlépe, takový zpomalený, skoro bych řekl nejhůř v závodě, kdy jsem skočil světový rekord. Ale pak přišel dobrý skok v pravý čas, a to bylo klíčové.
Stihl jste rekord před cestou do Ostravy oslavit?
Samozřejmě, měl jsem na mítinku hodně přátel, své bratry, byl to fakt výjimečný závod, který si zasloužil oslavu. Ale už jsem se z ní zotavil a jsem připraven znovu skákat. (úsměv)
Armand Duplantis po svém zatím posledním světovém rekordu ve Stockholmu
Na mítink dorazil i legendární sprinter Usain Bolt, který sliboval, že s vámi vyrazí slavit, když skočíte světový rekord. Jaké bylo setkání s ním?
Super. Pro náš sport je skvělé, že se zase na atletice ukázal. Přece jen je to největší legenda, jakou máme.
Celkově se zdá, že si rekordy a úspěchy užíváte víc, než když jste se do špičky posouval.
Jak stárnete, víc si vážíte všech takových momentů, protože kariéra utíká strašně rychle. Moc dobře si uvědomuju, že tu nebudu napořád.
Bojují o vás manažeři prakticky všech velkých mítinků, co vás přivádí zpět do Ostravy?
Ten závod mám rád, líbí se mi atmosféra. Letos bude vyprodáno, že ano? Zatím jsem měl trochu smůlu na počasí, ale když vyjde, je Zlatá tretra jeden z nejlepších závodů. V sektoru pod tribunou jde od diváků energie… A ta trofej za vítězství? Ta je jedna z nejkrásnějších.
V Česku už jednou tyčkařský světový rekord padl, v roce 1987 na Strahově se o něj postaral výkonem 603 centimetrů Sergej Bubka. Manažer Zlaté tretry Alfons Juck byl tehdy hlasatelem a vzpomínal, jak po bouřce už byl stadion skoro prázdný… Byl pro vás Bubka inspirací?
Byl. Hlavně tím, jak posouval hranice a dominoval řadu let. Když jsem vyrůstal, chtěl jsem dosáhnout něčeho podobného. Ani jsem nevěděl, že v Česku skočil světový rekord, tak snad taky nějaký jednou předvedu.
Teď vám chybí dva centimetry k hranici 630. Může se teoreticky stát, že se budete cítit tak dobře, že byste při pokusech vynechal 629 a zkusil rovnou tuto metu?
Nevím, možná, asi ne. (úsměv) Ještě jsem o tom nepřemýšlel, ale každý světový rekord se počítá. Sice už je 630 blízko, ale nefixuju se na ně.
Váš věhlas už dávno přesáhl hranice atletiky, za loňský rok jste převzal ocenění Laureus pro nejlepšího sportovce světa. Jak jste se cítil na vyhlášení mezi dalšími sportovními esy?
Super, přišlo mi to úplně neskutečné, vyhrál jsem to ocenění mezi muži teprve jako druhý atlet. Je to velká věc. Bylo tam hodně dobrých tenistů, fotbalistů a dalších milých lidí. Seděl jsem vedle Carlose Alcaraze, od té doby se kvůli němu snažím sledovat víc tenis.
I si ho zahrajete?
Nikdy jsem ho pořádně nehrál. A trochu se bojím. Vlastně z ostatních sportů hraju jen trochu golf. Ale tady máte dobrou tenisovou tradici, je to tak?
To je pravda, úspěšných tenistů mělo a má Česko spoustu.
Přece jen pořád běhám rovně, na kolena by asi bylo riskantní hrát tenis nebo fotbal. Sice jsem soutěživý, ale když něco dělám, chci v tom být dobrý. Takže radši zůstanu u toho, co mi jde.
Ale v hudebním světě se snažíte prosadit. Už jste vydal jeden singl…
Zrovna v pátek vydám novou píseň, jmenuje se 4L. Snad se bude lidem líbit, mě to baví a chci mít další koníček, u kterého si od sportu psychicky odpočinu. Navíc ve Švédsku je zima, golf můžu hrát tak jeden měsíc v roce. (úsměv) Ale je to jiné než atletika, tam ovlivníte, kolik skočíte, tady předem moc nevíte, jak vás lidé přijmou. Ale mé snoubence Desi i mé mámě se ta písnička líbí, a když je spokojena rodina, tak já taky.
Ostatně vaše maminka je tu s vámi v Ostravě jako trenérka, provází vás celou kariéru.
Stojí spoustu let po mém boku, s tátou od úplných začátků a moc si toho vážím. Stejně tak mám pořád stejné manažery, neměním, co funguje. Jen to všechno kolem mě roste. (úsměv)
