Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Dvanáct oštěpařů z jedenácti zemí pěti kontinentů. Pestrá byla sestava finalistů oštěpařské soutěže, Evropané v ní tentokrát hráli druhé housle. Pro Vadlejcha je jedenáctá příčka nejhorším výsledkem na vrcholné akci za posledních deset let. „Cítil jsem se překvapivě docela dobře. Ale tělo neposlouchalo, jak bych chtěl,“ pokrčil rameny.
Ozvalo se koleno, které vám sezonu výrazně zkomplikovalo?
Přímo ne. Ale byl jsem zvyklý, že v závodě se rozběhnu, nohy jsou přede mnou, ruka vzadu a čekám na ránu. Jenže nohy tam teď nepřišly, jak jsem s jejich tréninkem mohl začít později a mlátil jsem do toho jak do žita. Opravdu jsem tam nechal všechno, ale neměl jsem na to. V oštěpu paradoxně záleží víc na nohách než vršku. Když nohy nejdou a jdete po ráně, létá to klidně o pět deset metrů méně.
Už to byla tedy trochu bezmoc, kdy jste před třetím pokusem věděl, že dnes to nepůjde?
Samozřejmě jsem zkoušel nějaké věci, které mi dřív pomohly se o pár metrů posunout. Ale nešlo to, bylo po závodě. Byla to rychlovka…
Pak jste v sektoru zůstal i na poslední tři série, komunikoval jste s Němcem Julianem Weberem.
Chtěl jsem ho podpořit. Dlouhé roky mu přeju světovou medaili, ale nezískal ji ani dnes, což mě mrzí. Extrémně se trápil i Níradž (Čopra), bylo vidět, že ho také sužují nějaké bolesti. Takže medaile byly vlastně docela překvapivé.
Skončila sezona, během níž jste absolvoval jen tři závody. Co plánujete dál?
Určitě odpočinek. A těším se, že po dlouhé době uvidím svou rodinu a holčičky. A pak? Atletiku zbožňuju, je to má vášeň. Těším se na přípravu a věřím, že to bude jiné.
Byla tato sezona vaší nejsložitější?
Koleno mi z těch zranění, která jsem měl, asi nejvíc ovlivňuje techniku. Když mě zlobil loket, ten byl až na konci odhodu, koleno přichází hned v první moment. A vyruší to veškeré síly. Ale v průběhu sezony se na něm povedlo zapracovat, dostal jsem se tu do finále, což je relativní úspěch, ale ve dvou dnech po sobě už jsem na to neměl.
Koleno ještě bude potřebovat speciální péči?
Možná tam dám nějakou výživu, ale nic zásadního. I když jsem házel extrémně špatně, tak jsem necítil žádnou bolest jako během sezony. Během 22 hodin jsem absolvoval dva závody a noha přežila, to je důkaz, že je v pořádku.
Absolvoval jste první sezonu pod vedením trenéra Miroslava Guzdeka, k němuž jste se přesunul po odchodu od Jana Železného. Po takové sezoně asi těžko spolupráci vyhodnocovat, ale budete spolu pokračovat?
Samozřejmě. Je to super, šlo jen o to, že jsem se zranil. Koncept tréninku jsem neměnil, problém byl v mé hlavě, která by chtěla víc a víc i v odrazových cvičeních, až jsem to přehnal. Tělo řeklo, že je to na můj věk moc.
V říjnu vám bude pětatřicet let. Budete na sebe teď opatrnější?
Nejhorší je, že to moc neumím. Nechci ubírat v tréninku cvičení na nohy. Ale určitě budu muset víc poslouchat své tělo, nemládnu…
