Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Za houstnoucího deště opouštěla výškařský sektor na Národním stadionu a zvesela pronesla: „Je skvělé zase odcházet ze stadionu s úsměvem.“
Po londýnském finále sledovala další vrcholné akce jen v televizi. Trápila ji zranění, zkoušela restart trenérskými změnami, koketovala s přechodem na trojskok. Na poslední evropský šampionát, mistrovství světa i olympiádu už se probojovala, ale její pouť vždy končila kvalifikací.
Pro dívku, která se narodila v den triumfu českých hokejistů v Naganu, to bylo ubíjející. Však jako dorostenka i juniorka vládla světu a den před svými osmnáctými narozeninami pokořila 195 centimetrů!
Těžko by se někdo divil, kdyby své snažení vzdala. Jako to udělala řada mládežnických hvězdiček, které se po přechodu mezi dospělé zadrhly. Kdyby to ale Hrubá učinila, neprožívala by teď v 27 letech slastné pocity finalistky světového šampionátu.
Když se zkusila ohlédnout za osmi lety bez velkého finále, na chvíli se odmlčela. „Je to dlouhá doba,“ pronesla a otírala si oči od slz. O to větší zadostiučinění teď cítila.
„Hodně velké. Když vás spousta lidí odepíše, je hezké jim ukázat, že to není pravda,“ hřálo ji. „Ale naštěstí mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mě drží. Pořád jsem věřila, že to může vyjít. Viděla jsem příklad spousty holek, které zažily výkonnostní propad a pak zase vyletěly. Tak jsem věřila, že to můžu být já,“ přiznávala.
Pod vedením trenéra Milana Kováře a výškařského specialisty Jaroslava Báby opět vystoupala k výškám, na které byla kdysi zvyklá. I soupeřky ji po tokijské kvalifikaci poklepávaly po ramenou, jakoby jí vítaly zpátky mezi elitou.
„Vidí, jak se snažíte. Potkáváme se na závodech, když to jde, i když to nejde. A když se to pak povede na hlavním závodě roku, je to paráda,“ vyznala se Hrubá. V hledišti si užila bronzovou radost parťáka Jana Štefely, který jí posloužil i jako inspirace.
Ve své kvalifikaci pak byla naprosto suverénní. Bez zaváhání překonala i 192 cm, přitom stačilo na první pokus zdolat o čtyři centimetry méně. Hrubá ale počítat nemusela. „Takový průběh jsem si vysnila. Řekla jsem si už ráno, že to musím urvat. Když ne letos, tak nikdy,“ přiznala.
Finále ji čeká v neděli. Její osobní rekord 195 cm už by v zimě oslavil deset let. Tomu zkusí Hrubá zamezit. „Byla bych moc ráda. Půjdu do toho stejně jako v kvalifikaci,“ říkala odhodlaně a mohla se jít radovat i se svými fanoušky. Majitelé fitcentra v pražských Dejvicích, v němž po svých trénincích pracuje, ji vyrazili fandit s českou vlajkou až do Tokia.
