Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Měl od sebe větší očekávání. V některých disciplínách je naplnil, jinde zůstal daleko za nimi. Ale zároveň poznával, že mistrovství světa funguje jinak než specializované mítinky, kde se vícebojařům vychází maximálně vstříc.
„Já s tím celkovým součtem nejsem vůbec spokojený,“ láteřil Stráský. Úspěšnější byl přitom jen při svém předchozím letošním desetiboji v Polsku. O 26 bodů, když vícebojařům navíc pomáhal vítr do zad.
V Tokiu druhý den přestál na rozdíl od krajana Ondřeje Kopeckého náročnou chvilku v tyči, když se na úvod zachraňoval v soutěži třetím pokusem. „Bylo od pořadatelů trochu odvážné dát nám základ na 470. Ale já moc nervózní nebyl. Věděl jsem, že problém byl v tom, že jsem vzal moc měkkou tyč. Nakonec z toho byl ještě venkovní osobák,“ pochválil se za pět metrů.
Vyčítal si ale hlavně oštěp a překážky, kde zůstal o čtyři desetiny za vysněným časem 14 sekund. „Tam jsem se ještě probouzel, jak jsem celou noc nespal,“ přiznával. První den závodu v sobě zpracovával do pozdních nočních hodin.
„Čtvrtka byla v deset večer, ještě jsem byl rozjetý, k tomu kofein z různých nakopávačů, kafe a čaje, já jsem přitom na něj dost citlivý. Ani s práškem na spaní se mi nepovedlo usnout, noc byla dost probdělá,“ přiznával.
Po deváté hodině ranní už stál opět na startu. „Škoda, že se nad tím programem trochu nezamyslí, závodili jsme dopoledne sami. Dalo se začít ve tři odpoledne a všechno by se stihlo. Mám dojem, že na víceboji na těchto šampionátech nikomu moc nezáleží, ale je to jen takový výkřik do tmy,“ pousmál se.
Však závod byl do značné míry pohřebištěm favoritů. Výpadky potkaly lídra světových tabulek Sandera Skotheima, bronzového z olympijské Paříže Lindona Victora z Grenady, medailistu z mistrovství Evropy Švýcara Simona Ehammera či obhájce zlata Pierce Lepage z Kanady.
Program šampionátu určují do značné míry televizní společnosti a pořadatelé s ohledem na prodej vstupenek. Také to je pro Stráského nový zážitek. „Sám jsem byl překvapený, kolik dalších věcí se tu musí řešit kromě samotného závodění,“ přiznával.
Desetibojař Vilém Stráský při oštěpařské soutěži.
Však vrcholné atletické akce ve víceboji začal Stráský objíždět teprve loni. „Na mítincích je časák nastavený pro dobré výkony. Tady je spousta přesunů, debat s rozhodčími, kdy se může skákat a kdy ne, svolavatelny,“ vyjmenovává specifika velkých akcí.
„Dopředu musíte nahlásit všechny tretry, pořád vám něco kontrolují,“ popisuje zkušenost, kterou si z Tokia odveze.
Tou další je, že závodů měl během roku moc. Po čtyřech halových sedmibojích je pět desetibojů je pořádná porce, byť při boji o účast na mistrovství světa si nemohl moc vybírat.
„Chtěl jsem mít míň závodů než loni a zase jich bylo stejně. S tím musíme něco udělat, myslím, že trenér ohlídá, abych příští rok šel maximálně tři desetiboje,“ plánuje svěřenec Josefa Karase. Ostatně za rok na ME v Birminghamu by pro něj měla vést snazší cesta.
Do Karasovy skupiny přešel trochu nečekaně po halové sezoně od Romana Šebrleho. „A myslím, že jsme na dobré cestě. Některé disciplíny se propadly, ale za toho půl roku jsme toho moc nestihli. Teď bude víc prostoru, tak věřím, že se připravíme hlavně na vrhy,“ plánuje.
V přípravě se snad potká i s Tomasem Järvinenem, juniorským mistrem světa, jehož letošní vícebojařské plány zhatilo zdraví. „Těším se na ty tréninky, snad doléčí všechny zdravotní potíže a spolu s Michalem Járou, který je taky moc šikovný, budeme dobrá parta, co se vzájemně potáhne,“ vyhlíží přípravu na příští rok.
