Článek
Po loňské olympijské sezoně se odhodlala k rázné změně. Po osmi letech se rozloučila s koučem Pavlem Tunkou a sáhla po výzvě v podobě zahraniční skupiny Louise Heyera. Ta čítá kvalitní evropské běžkyně, především osmistovkařky. Slovenka Gabriela Gajanová se pod vedením Švýcara stala vloni vicemistryní Evropy.
Jenže 33letá Mäki si na odlišný styl tréninku těžko zvykala. Na halovém mistrovství Evropy vypadla v rozběhu a start léta byl v jejím podání také hodně rozpačitý. Přitom venkovní sezona byla ve znamení boje o mistrovství světa. V rankingu, z něhož se do Tokia nominuje, se propadala, ale stále si udržela pozici umožňující nominaci na vrchol sezony.
Jenže Český atletický svaz přidal ještě tzv. potvrzovací výkony, kterými během letošního roku mají atleti ukázat formu. Na patnáctistovku stanovil čas 4:06. Výkon, který Sasínek Mäki zaběhla ve všech posledních čtyřech sezonách po narození syna Kaapa a odpovídá zhruba 110. místu letošních světových tabulek.
Jenže rodačka z finského Seinajöki, která se netajila snem o pokoření čtyřminutové hranice, běhala vzdálena od těchto časů. Když pak na mistrovství Evropy družstev v Madridu jako kapitánka týmu doběhla v čase nad 4:20, se svou tradiční upřímností hovořila o ostudě.
„Tam to bylo superstrašný,“ ohlíží se za vystoupením, které ji utvrdilo v tom, že v Heyerově skupině pro ni cesta ke zlepšení nepovede. „Celý červen byl náročný. S Louisem jsme se neviděli, všechno konzultovali po telefonu a úplně se neshodli na některých trénincích,“ přiznává.
Uzávěrka nominace do Tokia se blížila a Sasínek Mäki věděla, že není čas váhat. S Heyerem se domluvili na rozchodu a v telefonu oprášila číslo na 78letého Tunku, zkušeného kouče, jenž jako trenér a manažer řadu let působil i na Arabském poloostrově.
„Překvapený byl, ale zároveň mi přišlo, že je dost nachystaný, že budeme zase spolu trénovat. Říkal, že ho to doma už stejně nebavilo. A taky, že je starý, což tvrdil celých těch devět let, co ho znám. Ale trenérský zrak a um pořád má. Byl jasná volba, zná mě, ví co máme dělat,“ pochvalovala si nejlepší česká mílařka.
Času bylo málo a potřebovali posunout její nejlepší sezonní časy o více než čtyři sekundy. Odjeli na soustředění a složitě hledali závody, aby se pokusili o malý sportovní zázrak. A pokrok byl znát, v srpnu už dvakrát její čas začínal 4:06. Ale několik desetin nad kýžený výkon stále přebývalo, nejblíže se dostala na 4:06,78.
Kristiina Sasínek Mäki věří, že pro ni sezona ještě neskončila.
Poslední šancí bylo víkendové mistrovství republiky v Jablonci nad Nisou. S podporou Kimberley Ficenec v úvodních stovkách metrů a své dlouholeté kamarádky a soupeřky Diany Mezuliáníkové uháněla za požadovaným časem, ale na úpatí Jizerských hor podmínky rychlým časům nepřály. Časomíra se zastavila až na 4:13,04.
„Pořád jsem se modlila, ať nefouká, ale s tím větrem běžet nešlo. I Filip byl o tři čtyři sekundy pomalejší, než na co měl,“ připomínala patnáctistovku svého manžela, který získal domácí zlato pár minut po ní.
Jenže Filip Sasínek už měl splněný i český limit, jeho partnerka musí doufat v milosrdnost trenérské rady. „Moc bych do Tokia chtěla,“ neskrývá. Však na Národním stadionu před čtyřmi lety památně postoupila do olympijského finále, s motivačním citátem na startovním čísle o tom, co je třeba udělat s nohami.
„Myslím, že bych si nominaci zasloužila a měla by opodstatnění, když po změně, kterou jsem udělala, jsem měla jen měsíc a půl,“ věří. O složení výpravy se bude rozhodovat v úterý.
Bez ohledu na výsledek svazového jednání je Sasínek Mäki domluvena na pokračování spolupráce s Tunkou. Jen se z patnáctistovky přesune na delší tratě, jak se to často u běžců s věkem děje. Zůstane na dráze či bude tíhnout k silničním běhům? „Asi nějaká kombinace,“ odhaduje atletka, která na 5000 m vyhrála univerziádu a držela český rekord.
