Článek
Birmingham (od našeho zpravodaje) – Pavel Sluka v roli šéftrenéra českých atletů neskrývá, že tento týden v Birminghamu se nepovedl, příjemných překvapení bylo v českém týmu minimum.
Napadá vás už takhle před koncem šampionátu příčina, proč tolik českých atletů v Birminghamu předvedlo výkony pod své možnosti?
Na obsáhlejší hodnocení, proč jsme neuspěli, je ještě brzo. Ale samozřejmě víme, že to je neúspěch, každý večer to probíráme s trenéry. Po mistrovství od nich budu chtít nějakou zpětnou vazbu a doufám, že najdeme společného jmenovatele, proč to takhle dopadlo.
Zatím tu má odzávoděno 37 českých atletů individuálně a dvě štafety. Sezonní maxima na vrcholu sezony tu padla jen čtyři, když počítáme dálkaře Petra Meindlschmida, jenž po zranění závodil minimálně, či chodkyni Elišku Martínkovou, která šla půlmaraton poprvé. To je hodně málo.
Je to tak. Nepotvrdili výkonnost, s níž sem jeli, což je základ neúspěchu. Trochu jsem byl rozladěný už na mistrovství republiky, kde výkonnost nebyla taková, jakou bych si představoval před vrcholnou akcí. Tam by měli ukázat, že jsou skutečně ve formě, ale evidentně se většině výpravy závěrečná příprava nepovedla.
Je tohle spolu s nízkým počtem umístění v elitní osmičce, které máme před finále Kristiiny Sasínek Mäki čtyři, ještě mrzutější než historický medailový neúspěch?
Hodnocení je vždycky o medailích, od toho se vše odvíjí. Ale mě zajímá i to, jak si vedla druhá vlna atletů. A s tím určitě nemůžu být spokojený.
S výpadky souvisí i velké množství atletů, kteří závodili se zraněním. Zdá se, že i ve zdravotním zabezpečení jsou rezervy.
Samozřejmě to spadá do úvah, proč těch zranění bylo tolik a proč jsme nedokázali vyladit formu na hlavní akci roku.
Týkala se i velkých talentů, jako Tomase Järvinena či Petra Meindlschmida. Lurdes Gloria Manuel absentovala kvůli zranění loňské léto. Je to daň za navyšování tréninkových dávek po přechodu mezi dospělé, nebo by tomu v řadě případů šlo zabránit?
To je spíše otázka na jejich osobní trenéry, je to citlivá věc. Vrcholová atletika je na hraně možností, a tak se musí i trénovat. Kdo to nedělá, nemá šanci se do špičky dostat. Ale je jasné, že to množství zranění mě trápí, chceme se tomu věnovat.
Jak jako šéftrenér můžete ovlivňovat práci jednotlivých trenérů?
Připravuju servis, různé možnosti. S kolegy chystáme semináře, které absolvují. Ale samozřejmě to všechno není spásné. Kromě pár výsledků, které stojí za zaznamenání, většina výpravy neuspěla a z toho musíme vyvodit nějaké závěry.
Byla by cesta se vrátit k částečné centralizaci přípravy, pořádat více společných kempů, sdílet poznatky?
My se o to snažíme. Skupiny se snaží jezdit společně, abychom tam dostali i fyzioterapeuty nebo lékaře. Ale samozřejmě to není úplně centrální příprava, jakou jsme znali před čtyřiceti lety, na to už podle mě ani dnešní společnost není připravená.
Mládežničtí atleti přitom v posledních letech vozí rekordní medailové zisky z velkých akcí. Nečekal jste, že už se budou na evropské scéně prosazovat víc i mezi dospělými?
Ten kontrast s mládeží mě samozřejmě trápí. Je úspěšná a čekal jsem, že se to začne víc odrážet i v dospělé reprezentaci. Měli jsme výpravu složenou z matadorů a zároveň jsme dali šanci mladým atletům, aby si osahali velkou atletiku. Ale fakt je, že jsme tu byli celou dobu pod nějakou dekou, kterou jsme nedokázali roztrhnout, neslo se to s námi celé mistrovství.
Na souběžně probíhajícím evropském šampionátu plavců Češi získávají medaile, překonávají národní rekordy. Může se atletika inspirovat i u ostatních sportů?
Určitě. I v rámci jednoho resortu se s plaváním potkáváme, dělají se edukační programy, které můžou využívat plavečtí i atletičtí trenéři. Některé společné myšlenky se sdílet jistě dají.
