Článek
I z vašeho oznámení, že očekáváte potomka, bylo znát, že to byla nečekaná zpráva.
Byl to extrémní šok, neplánovali jsme to. Ale jsme obrovsky šťastní i proto, že se to už mohlo zveřejnit, tak si to užívám a moc se na novou životní etapu těším.
Jak dlouho vy sama víte, že budete maminkou?
Už nějaké tři měsíce. Chtěla jsem to střežit i v soukromí a oznámit, až budu vědět, že je všechno v pořádku. Jsem zdravá, můžu normálně trénovat, jen ne závodit.
Při Diamantové lize v Římě, vašem jediném letním startu, jste tedy už věděla, že skáčete ve dvou.
Je to tak. Samozřejmě jsem odjížděla po konzultaci s lékaři. Nikdo mi nemohl nic doporučit, ale ani mi to nezakazovali. Bylo to jen na mně a chtěla jsem tam jet se v uvozovkách rozloučit, i když věřím, že se na ty velké závody ještě podívám. Ale kdybych se necítila dobře, tak do závodu nenastoupím.
Jak teď vypadá váš trénink?
Samozřejmě jsem musela omezit kvalitu a délku tréninku, ale snažím se udržovat, jak nejlépe to jde. Cítím se dobře a budu se snažit trénovat, dokud to půjde. Pak si samozřejmě odpočinu, protože to je nejdůležitější, a pak uvidíme po porodu.
Vaše mladší sestra Apolena má reálnou šanci se nominovat na mistrovství Evropy. Mrzelo ji, že se na vrcholné akci nepředstavíte poprvé spolu, nebo se spíš těší na roli tetičky?
Samozřejmě ji to trochu mrzelo, protože má skvělou sezonu. Ale na roli tetičky se moc těší a přeje mi to. Byla fakt šťastná. A já ráda pojedu do Birminghamu v pozici divačky a fanynky, když budu moct podporovat Ondru a Apolenku, protože zatím to bylo většinou naopak, že ona fandila mně. A věřím, že se naše cesty zase za rok spojí.
I když těhotenství nebylo plánované, z atletického pohledu a směrem k olympijským hrám je načasování ideální…
To je pravda, vyšlo to nejlépe, jak mohlo. I když náš plán s Ondrou byl mít rodinu až po olympiádě, ale říkám si, že život máme nějak napsaný a jsem za to ráda. Nikdy jsem se netajila tím, že chci být maminkou brzo. Kdybych nedělala atletiku a neměla kariéru, už bych dávno chtěla být mámou. A v dnešní době máme úžasné sportovkyně i super mámy, takže se to určitě nevylučuje.
Už jste se s některou z nich bavila právě o kombinaci mateřství a vrcholového sportu?
Už jsem si volala s Kristiinou Mäki, která je teď na soustředění, určitě se ještě o tréninku pobavíme, i když dělá úplně jinou disciplínu. Psala jsem si s francouzskou tyčkařkou Ninon Chapelleovou, která má dvě malé děti a vždy se vrátila. Říkala, že to není žádný problém, naopak je to daleko hezčí. Každé tělo je jiné, ale zatím na sobě nepociťuju žádné změny. Záleží, jak rychle se budu moct vrátit po porodu a jak se budu cítit já i miminko.
Jaké jste měla reakce z atletického prostředí? Na Instagramu gratulovala třeba Britka Molly Cauderyová, nebo řecká hvězda Emmanouil Karalis…
Všechny reakce byly krásné. Jediná z tyčkařek, která o tom věděla, byla Tina Šutejová, s ní jsme měly objíždět všechny závody. Je mi blízká, jako kamarádce jsem se jí svěřila, a když jsem to konečně zveřejnila, tak psala, že konečně může přestat všem lhát, proč nezávodím. (úsměv)
