Článek
Šestadvacetiletá basketbalistka má zkušeností ve hře 3×3 na rozdávání. Věnuje se mu už devět let, na kontě má dokonce stříbro z MS do 18 let. „Nedostala jsem se tehdy do klasické reprezentace a basketbal 3×3 mě naprosto uchvátil. Devět měsíců dělám basket a pak přijdu sem a je to sice furt basket, ale úplně jiný,“ popisuje Galíčková, která na trojkovém basketbalu oceňuje i jeho rozmanitost. „Každý může porazit každého, nic není předem rozhodnuto.“
Na klasický basketbal ale rodačka z Prostějova nezanevřela. Pozvánku do reprezentace sice právě kvůli 3×3 odmítla, přes rok je ale normálně součástí ligového týmu. A na klubové úrovni ji čeká jedna velká změna. Po čtyřech letech opouští KP Brno a odchází do zahraničí. „Letos mi to trošku skřípalo a cítila jsem, že se nikam neposouvám a stagnuju. Konec v Brně byl smutný, brečela jsem, bylo mi líto, že to najednou skončilo,“ vykládá Galíčková.
Její kroky teď povedou do Španělska, ve Ferrolu bude hrát s reprezentační kolegyní 3×3 Karolínou Šotolovou, což při rozhodování, hrálo velkou roli. „Bavily jsme se o tom, jaké mají zázemí a podobně. Mluvila jsem i s dalšími holkami v zahraničí a Španělsko mi po všech směrech vyšlo nejlíp.“
Jako kapitánka teď Galíčková společně se Šotolovou, Lucií Svatoňovou a Monikou Fučíkovou bojuje na světovém šampionátu v basketbalu 3×3. A už teď je jasné, že obměněná čtveřice vylepší loňské třinácté místo. „Pro mě byl cíl postup ze skupiny, což jsme splnily. Kdyby se povedlo umístění do TOP 10 tak bych byla spokojená, ale všechny týmy jsou tady ohromně silné,“ uvědomuje si Galíčková.
České basketbalistky 3×3 se radují z postupu ze skupiny.
Ačkoliv basketbalový zápas 3×3 trvá maximálně deset minut nebo do jednadvaceti bodů, je extrémně fyzicky náročný. „Ve třech je to fakt záhul, přepínat z útoku do obrany a zase zpátky. Člověk se na to musí nastavit v hlavě a někde si musí ulevit. Nedají se tady pískat fauly jako v pětkovém basketbalu, ta hra potom neplyne a hrozně se to kouskuje,“ vysvětluje česká kapitánka.
Sama má během zápasu ještě náročnější roli než její spoluhráčky, z pozice kapitánky totiž supluje i trenérku. „Při zápase s námi nesmí být na hřišti ani nijak komunikovat z tribuny, takže během timeoutů mluvím hlavně já a jsem takový trenér na hřišti,“ říká Galíčková. „Je to extrémně náročné vnímat sama sebe a do toho i komu se daří, kam jak koho dostávat.“
Před zápasem tak s trenérkou Uhrovou mívá individuální konzultace. „Říká mi, co máme primárně hrát. Pomáhá mi, když něco nefunguje, jak na to zareagovat. Abych nad tím nemusela přemýšlet v průběhu zápasu, kdy na to není tolik času,“ vykládá reprezentantka, která ale ráda i od basketu vypne.
Česká trenérka Michaela Uhrová s kapitánkou Kateřinou Galíčkovou, která ji zastupuje během zápasů
Se svými spoluhráčkami si ve Varšavě, dějišti světového šampionátu, pochvalují zejména zázemí. „Jídlo i hotel je navíc v docházkové vzdálenosti, což je skvělé, protože se nemusíme spoléhat na nějaký shuttle bus. Mají tady navíc výběrovou kávu, což je výborné a za to jsme moc rády,“ říká se smíchem.
Galíčková je totiž milovnicí kávy. „Mám domácí kávovar a můžu si tak dát kávičku doma a zkusit si latte art, který se někdy podaří lépe a jindy méně,“ vypráví šestadvacetiletá hráčka, která si ale život bez pohybu neumí představit.
„Ráda ho trávím aktivně. Zamilovala jsem si běh, chodím do posilovny a asi nedokážu mít den bez nějaké aktivity nebo sportu. Ale taky miluju seriály – Přátele jsem zhlédla už tak pětkrát,“ doplňuje česká kapitánka.
