ANALÝZA: Nejlepší přestup léta. Navrátilec do Třince častěji pálí a pomohl omladit kapitána

Jakoby ani nebylo znát, že se Voženílek dva roky po českých kluzištích neproháněl. Z Česka odcházel s průměrem téměř jednoho bodu na zápas a kde skončil, tam nyní navazuje. V Zugu po slušné první sezoně loni strádal, ale teď zase ukazuje, že góly dávat nezapomněl. Se sedmi trefami je společně s pardubickým Smejkalem numero uno.

Voženílek má v tuto chvíli rozjetou sezonu na 30 gólů, přičemž jeho dosavadním maximem je 21. Rozbor analytických dat nám nabízí bližší pohled na to, co Oceláři v 30letém útočníkovi vlastně získali, a jak se mistr světa z Prahy změnil za dva roky ve Švýcarsku.

Rodák z Pardubic se proměnil ve většího střelce. A teď není řeč o gólech samotných, ale o kadenci střel. Ve větším měřítku bere rozhodující momenty na sebe. Když je na ledě, obstará téměř čtvrtinu všech zakončení Ocelářů. Tři sezony zpátky byl jeho přínos o něco dietnější, když zakončoval pouze necelých 18 procent útoků.

Změnil se také způsob, jakým hlavní střelec Třince pálí. V probíhajícím ročníku Voženílek téměř vymazal ze svého repertoáru střelu bez přípravy. Před svým odchodem do ciziny tak vyslal téměř 14 procent všech svých ran, zatímco letos se pohybuje jen těsně nad pětiprocentní hranicí. Více se ale tlačí do branky, z dorážek zakončuje ve 13 procentech případů (oproti předloňským 11).

Voženílek má navíc pro tým i další přínos. „Je jedním z největších démonů extraligy! Pro mě je to hráč, který dokáže svou energií ovlivnit každý zápas. Je na něm v každém souboji vidět, že jede naplno. Pro každého trenéra je radost mít ho v týmu,“ uvedl v Zaostřenu na Sport.cz expert Milan Antoš.

A radost to je, zdá se, nejen pro kouče Borise Žabku. Po Voženílkově boku totiž nabral druhý dech také kapitán Martin Růžička. Role 40letého veterána v posledních dvou letech v Třinci upadala, na jaře v play off už se musel spokojit s hodně omezeným časem na ledě. Jenže letos se blýskl už 16 body. Přesně takový byl jeho bodový sumář v předloňské sezoně a na svůj výkon z minulého ročníku ztrácí už pouhé tři body. A to jsme jen ve třetině základní části.

Právě Voženílek je nejčastějším Růžičkovým parťákem v útoku. Jejich spojení s Milošem Romanem je součástí dominantní formace, která soupeře pravidelně umí přehrávat. A jak moc je Růžička prospěšný? Když je na ledě, má primární podíl na téměř 64 procentech všech třineckých gólů. To znamená, že je buď sám vstřelil, či na nich měl první asistenci. Je to vůbec nejlepší číslo ze všech Ocelářů, a to se bavíme jen o hře pět na pět.

Jen pro porovnání, v předchozích dvou letech byl Růžička dohromady na 40 procentech a v této statistice patřil k nejhorším hráčům svého celku. Za sebou nechal jen defenzivní specialisty Vladimíra Draveckého s Petrem Vránou a Francouze Justina Addama, jehož angažmá ve Slezsku nabralo rychlý konec.

Růžička i Voženílek se díky vzájemně prospěšné spolupráci zařadili mezi nejlepší střelce aktuálního ročníku. Prvně jmenovaný překonává svůj očekávaný příspěvek a jeho rozdíl mezi očekávanými a vstřelenými góly je 2,2, u Voženílka je číslo sice nižší (0,94), avšak stále v kladných hodnotách.

Třinci obecně prospěl ofenzivnější herní styl pod Žabkou. Oceláři mají schopné hráče, navíc vhodně doplnili kádr nejen o Voženílka, ale také obránce Filipa Pyrochtu, jenž má také značný podíl na tom, že Slezané daleko lépe kontrolují hru než v předchozích ročnících. Nejlépe vycházejí v poměru očekávaných gólů pro a proti týmu. Tento rozdíl jen zdůrazňuje, že aktuální lídr tabulky dokáže průběh utkání velmi dobře kontrolovat.