Hvězdou z povinnosti. Jokič mění basketbal, ale říká: Je to prostě práce

Netají se, že basketbal pro něj až tolik neznamená. „Je to práce,“ poznamenal pivot Denver Nuggets s vojenským sestřihem znovu. „Jasně, mám ho rád, ale ty věci okolo? No…,“ zašklebil se.

Není sportovním bláznem - v dobrém slova smyslu - typu LeBrona Jamese či Michaela Jordana. Jakmile může, navleče tepláky, vyrazí v Srbsku na vesnickou party a neřeší, jestli by zrovna neměl ladit techniku střelby nebo lehce upravit defenzivní postavení.

I tak je nejlepší. Tři ceny MVP, a když jej před rokem překonal Joel Embiid, spravil si Jokič chuť trofejí pro vítěze NBA. „A to bylo ještě mnohem lepší,“ přiznává.

Na oceněních nelpí. Navíc ho štve, že se jej na ně pořád někdo otravně ptá. „Už jsem si zvykl, nevěnuju tomu pozornost,“ říká. Když se ho novinář dotázal, jak by se porovnal se sportovními legendami Denveru typu fotbalového quarterbacka Johna Elwaye a hokejisty Joea Sakica, byla z Jokiče cítit úzkost. „Jé, na tohle se mě vůbec neptejte.“

Trochu jiné porovnání klidně můžeme udělat za Jokiče. Vyhrát třikrát MVP je vzácnost, kromě něj se podobný kousek podařil jen osmi dalším borcům. Drobet neohrabanému, leč geniálnímu Srbovi je navíc stále „jen“ devětadvacet, a tak může pár dalších ocenění ještě v klidu získat.

Pokud by se ale za dva tři roky sebral, odletěl domů a míč už nikdy nevzal do ruky, až takové překvapení by to nebylo. Jokič nestojí o pozornost, není klasickou moderní hvězdou, která by měla sílu na sítích, díky nimž by generovala další zisky.

Jediná síť, jež 211centimetrového rodáka ze Somboru aspoň občas zajímá, je ta pod obroučkou, skrze kterou se snaží protlačit míč, co nejčastěji to jde. U Jokiče těžko hledat nějakou zásadní slabinu. Jistě, nelétá po hřišti zrovna nejladněji a pod vlastním košem ho baví hra daleko méně než na opačné straně, ale ofenzivně je jedinečný.

Nadobro změnil pozici pivota. Přitom se mu v úvodu příliš nevěřilo. Nuggets ho draftovali až ve druhém kole, navíc to ani nikdo u televizních obrazovek neviděl, protože stanice ESPN usoudila, že reklama na nezdravé dobroty z Taco Bell bude záživnější…

Ale Jokič překvapil, oslnil. Kromě toho, že skvěle zakončuje, zvládá fantasticky tvořit. A jak podobně šikovného chlapíka bránit, je úkol vskutku náročný. Zdá se, že jasný recept žádný z elitních trenérů ještě neobjevil.

I proto bylo letošní hlasování naprosto jednoznačné. Jokič si v anketě o nejužitečnějšího hráče základní části NBA vysloužil 926 bodů, druhý Shai Gilgeous-Alexander (OKC Thunder) jich získal 642. A nejlepší Američan? Tím byl pátý Jalen Brunson (NY Knicks) se 142 body. Na vítěze MVP už tak USA čekají dlouhých šest let od posledního triumfu Jamese Hardena.