Hrát nemůže, přesto na MS přijela. Jsem maskot a roztleskávačka, říká česká pivotka

Berlín (od naší zpravodajky) – Do dějiště šampionátu přicestovala den před startem a díky práci týmového vedoucího Simona Bytela bydlí společně s další zraněnou pivotkou Emmou Čechovou s národním týmem na hráčském hotelu. „Je skvělé, že nám vedení domluvilo, že tady můžeme být a užít si s holkami celou tu atmosféru, když už jsme byly součástí celého procesu kvalifikace, ale na druhou stranu je to hrozně těžký pocit, takový hořkosladký,“ říká Reisingerová.

Operaci kolene podstoupila v květnu a od té chvíle začal boj s časem, jestli se stihne dát do šampionátu dohromady. Osmadvacetiletá pivotka ale už od začátku věděla, že tenhle souboj nejspíš prohraje. „Po operaci mi řekli, že můžu začít běhat nejdřív za čtyři měsíce, což vychází na tento týden. Ale domluvily jsme se, že když by to šlo, tak bych zkusila stáhnout několik dní nebo týdnů a zatlačila,“ přibližuje reprezentantka.

Jenže opak byl pravdou. Reisingerová návrat nestihla. „Naopak se to spíš prodloužilo. Takže bohužel ten proces je takový náročnější, je to pomalejší, než jsem na začátku očekávala,“ krčí rameny hráčka, která teprve nyní postupně začíná koleno zatěžovat. „Zatím jenom běhám na speciálním stroji, který mě při tom nadnáší a pomáhá mi. Ale ještě jsem k nějakému návratu hodně daleko, myslím, že na basket nejsem ještě ani mentálně připravená.“

Kromě zdravotních potíží musela totiž Reisingerová řešit problémy i v osobním životě. „Když jsou jednoduché věci v basketu, tak se to většinou komplikuje jinde. Není to vůbec jednoduché, ale mám pocit, že už vede jen cesta nahoru a může to být jenom pozitivní. Snad už mě teď čekají jen super věci a jdu nahoru,“ naznačila náročné osobní období basketbalistka.

Termín plnohodnotného návratu na hřiště tak Reisingerová ještě v hlavě nemá, z pohledu reprezentace je v ohrožení i její účast v listopadovém okně kvalifikace o Eurobasket. Navíc po konci v maďarské Pécsi je 194 centimetrů momentálně bez angažmá. „Všechno je otevřené. Člověk a tělo musí být dohromady srovnané a všechno být na správném místě, aby z toho člověk měl radost. A na to teď asi čekám,“ říká rodačka z bavorského Tirschenreuth.

Na světovém šampionátu se kvůli zdraví na palubovce nepředstaví. V národním týmu má ale i tak důležitou roli. „Jsem tady za fanouška, maskota a roztleskávačku,“ směje se Reisingerová. „Ne, snažím se pomoct mlaďoškám ve chvílích, kdy si třeba nebudou vědět rady. Přinést nějaký pozitivní přístup, psychicky pomoct, když budou docházet síly,“ vysvětluje basketbalistka.

Při zápase sedí společně s Čechovou na tribuně hned vedle střídaček a přiznává, že ji trochu svrbí ruce. „Jenom koukat na zápas je vždycky složitější než hrát. Člověk všechno vidí, ví, co by se mohlo udělat líp nebo jinak,“ uvědomuje si Reisingerová, která ale svým spoluhráčkám věří. „Holky moc dobře vědí, kde je tentokrát naše síla a kde jsme oslabily. A předvádí super týmový výkon,“ říká basketbalistka.