Hlavní obsah

Býložravec prohání svou paničku, aby zvládla další závody

21. 1. 2019 8:05

Běžci většinou trénují osaměle, ve dvojici, málo kdy ve větší skupině a ještě méně potkáte na cestách lidi trénující společně se svým domácím mazlíčkem. Sem tam možná někdy někdo vyběhne se psem. Amerika je ale zemí neomezených možností, tam můžete zahlédnout i věci mnohem, mnohem obskurnější.

Foto: Profimedia.cz

Zakrslé nigerijské plemeno kozy se často stává i rodinným mazlíčkem. (ilustrační foto)Foto: Profimedia.cz

Článek

Sarah Hitesová jednou podlehla naléhání své malé dcerky a pořídila jí domů kozu. Ne ledajakou, nigerijskou trpasličí kozu. Vypiplávali si ji od maličkého kůzlátka, krmili z láhve a rohatý přežvýkavec se brzy stal rodinným miláčkem. Její panička začala běhat před šesti lety, když jiná dáma z farní společnosti začala mluvit o tom, že se přihlásila na maraton vzdálený asi jen půl hodiny jízdy autem. „Cítila jsem, že chci také začít běhat, ale potřebovala jsem nějaký prvotní impuls. V tu chvíli jsem se rozhodla přihlásit také," líčila nadšeně chovatelka kozy běžeckému magazínu Runner's World.

Svůj první maraton zvládla uběhnout pod pět hodin a už se zapsala na další. Už když začínala trénovat na svůj první výstup na královské vytrvalecké distanci, si všimla, že nezbedná koza by nejraději vyběhla za ní. Vždy ji ale zahnala zpátky domů. Situace se několikrát opakovala, než žena jednoho dne rezignovala a nechala kozu běžet společně s psím křížencem Daisy po svém boku.

Jaké bylo její překvapení, když zjistila, že přežvýkavec si společný běh náramně užívá, dokáže udržet její tempo a při sebězích s kopce ji dokonce předbíhá. Navíc je tak disciplinovaná, že ani nepotřebuje vodítko. Žena a její koza absolvují společné tréninky třikrát i čtyřikrát do týdne. Nigerijský kopytnatec vydrží vždy asi šest kilometrů. Když už je moc unavený a sotva dýchá, pošle jej panička zpět domů, kam bez potíží, zcela neomylně trefí.

Ve svém okolí budí žena samozřejmě velkou pozornost. Lidé v autech často zpomalují nebo zastavují, aby si nezvyklou tréninkovou dvojici lépe prohlédli. „Často se smějí, mávají nám nebo ukazují palce vzhůru," líčí Hitesová. Někdy se dokonce stává, že lidé kozu považují za nějaké zvláštní psí plemeno.

Do svých příštích maratonů nastupuje chovatelka se skromným plánem „prostě dokončit", ale pokud by jí společný trénink s domácími mazlíčky přeci jen zrychlil, zlobit se nebude. Jisté už teď je, že nezvyklý rohatý společník jí hodně pomáhá s motivací a výdrží pro každý nadcházející trénink.

Reklama