Článek
Devětatřicetiletý Végh drtivou většinu přípravy svádí právě po boku elitních těžkých vah v populárním bratislavském gymu OFA, kam mu loni před odvetou proti Vémolovi dorazil na pomoc i nejlepší český bijec Jiří Procházka. Také dřina s ostřílenými krajany Martinem Budayem či Štefanem Vojčákem ho však skvěle formuje na závěr kariéry.
„Attila je ve velmi dobré formě, neustále trénuje. Je na tom dobře fyzicky, psychicky i kondičně. Má chuť do zápasu, což je jeho silná stránka,“ říká pětatřicetiletý Vojčák, přezdívaný Mutant, jenž by se brzo měl v konkurenční KSW dočkat titulové šance.
Takové měření sil v gymu může leckdy přinést i zranění, a to s ohledem na to, že těžkotonážníci zpravidla mají i o několik desítek kilogramů více, a ne vždy mohou odhadnout dopad úderů. „Přesnou podobu tréninků bych nechtěl rozebírat, ale od začátku je to nastavené tak, aby to bylo kvalitní a trénovalo se dostatečně. Ať už jsou to sparingy, drily, opakování technik, či silové tréninky,“ povídá Vojčák, aktuálně třetí nejlepší muž těžké váhy polského giganta.
„Do určité fáze dokážu říct, že jsme se nešetřili, ale s blížícím se zápasem se člověk musí trochu krotit, abychom eliminovali riziko zranění. A byť jedeme na plné obrátky, tak si nepamatuji, že by v této přípravě padlo nějaké K. O. Tržné rány se sice běžně stávají, ale takové drobnosti se vždycky ošetří na místě. Zkrátka žádné zranění, které by ohrozilo přípravu, tam za celou dobu nebylo,“ uvádí na pravou míru téměř dvoumetrový pořízek.
Také pro populárního giganta vážícího zhruba 120 kilogramů jsou sparingy s Véghem přínosné. „Snažím se z toho vzít maximum. Po každém tréninku si jako celý tým sedneme, dáme si feedback a zhodnotíme to. Tento přístup mě hodně posouvá. I já jsem se od první přípravy hodně posunul, ale Attila je každopádně člověk, který má obrovské zkušenosti a ve světě trénoval s elitními jmény. Od takového člověka se vždycky dá učit,“ ví dobře Vojčák, nedávný přemožitel Michala Martínka, Vémolova parťáka.
Štefan Vojčák (vpravo) na archivním snímku
Végh se bude pod širým nebem v Edenu snažit odčinit loňské zaváhání v odvetě, kdy Terminátorovi podlehl ve druhém kole na škrcení. „Attila těsně před druhým zápasem podle mého až příliš brzo vyřadil kontaktní trénink, hodně se věnoval lapům a pohybu. Možná měl v hlavě strach z nějakého zranění. Já jsem ale měsíc a půl před odvetou s ním už netrénoval, protože jsem měl svůj zápas a poté jsem byl zraněný,“ uvádí slovenská těžká váha.
Klíčové bude i optimální nastavení hlavy. Česko-slovenská rivalita mezi Vémolou a Véghem totiž brzo skončí. „Attila je mentálně velmi dobře nastavený. Na tréninku je na něm vidět obrovská chuť. Těší se na zápas, což je velmi důležité,“ je rád Vojčák, jenž si nemyslí, že by se jednalo o poslední Véghův souboj napříč bojovými sporty. „Věřím tomu, že nějakou show v budoucnu ještě předvede. Ať už to bude nějaký box, nebo něco takového. Rozhodně si nemyslím, že vydrží být neaktivní,“ vypálil.
A vzhledem k tomu, že Vojčák svedl s populárnějším krajanem takřka celou přípravu, má o výsledku trilogie, v níž se bojuje i speciální opasek s názvem Infinity (nekonečno), jasno. „Jsem přesvědčený, že to neskončí na body. Věřím tomu, že konec přijde nejdéle ve třetím kole. Vítězství samozřejmě poputuje na Attilovu stranu. Po této přípravě ani nic jiného nepřipadá v úvahu,“ usmívá se.
O českém Terminátorovi přesto mluví jedině kladně. „Patří mu respekt za to, co dělá a kam spolu s ostatními posunul domácí MMA. Za to mu určitě patří dík. Makat a dřít, to je jeho cesta. Ve svém stylu je vynikající, dokázal si to prosadit v celé kariéře,“ přiznává Vojčák, jenž se s Vémolou osobně setkal pouze dvakrát. „Dokud ho nepoznám osobně, že bychom spolu někde seděli a povídali si, tak ho po lidské stránce nechci příliš hodnotit. Mohl bych soudit maximálně z nějakých mediálních věcí, což dělám nerad. Nevyjadřuji se k lidem, které neznám.“
Galavečer Oktagon 72 se nezadržitelně blíží. Organizátoři už dokonce představili finální kartu, která čítá deset zápasů. Jedním z dalších trháků je i souboj o prozatímní pás šampiona střední váhy mezi Patrikem Kinclem a Machmudem Muradovem.
