Článek
Bydlel v džungli, trhal si ovoce ze stromu, pil ayahuascu, pomáhal s obnovou deštného pralesa, držel hladovku či navštívil posvátná místa. To je jen krátký výčet zážitků v podání uznávaného domácího bojovníka Pešty, který se zpět do vlasti vrátil teprve v předchozích dnech. Sice o něco hubenější, ale zato spokojenější.
Jaký byl pro vás návrat do „starého“ života, kam jste se vrátil po půl roce?
Vždy když se vracím po delší době, tak mám smíšené pocity. Nebylo to ale jiné, než když jsem se vracel třeba z Floridy, kde jsem byl déle. Ale co je větší rozdíl, to je návrat do civilizace. Tím neříkám, že Ekvádor a Peru nejsou civilizovaná místa, ale většinu času jsem se pohyboval v horách či džungli. Bylo to něco jiného. Teď jsem byl například v obchodním centru, které jsem moc dobře nezvládal už předtím, což pro mě bylo asi nejhorší. Je ale fajn být zpátky.
Můžete přiblížit, proč jste se vydal na takto nezvyklou cestu Jižní Amerikou?
Verdikt mého lékaře byl ten, že si potřebuju dát pauzu, aby tělo zregenerovalo. Bral jsem to jako fyzickou i psychickou pauzu, což jsem zároveň vyhodnotil tak, že nejlepší bude někam vypadnout. Dlouhou dobu mě lákala právě Jižní Amerika, s níž je spojená i spiritualita (duchovnost). Přišlo mi, že se to akorát tak sešlo. Mohl jsem díky tomu navštívit šamany, jejich léčení a místa, která mě zajímají. Nechtěl jsem se jen flákat, naopak jsem pracoval na seberozvoji. Byl jsem i součástí projektu na obnovu deštného pralesa. Celkově to byl dobře strávený čas.
Another-week-in-the-wilderness-by-myself photo dump.
Posted by Viktor Pesta on Saturday, January 11, 2025
Na všechno jste ale byl sám, viďte?
Je to tak.
Jaké to bylo? Uvádíte, že jste byl i na místech, kde nebyla elektřina, signál, a dokonce ani lidé.
Skvělé, doporučuji to každému. Strávit nějaký čas sám se sebou bez různých stimulů je hodně prospěšné. Byl to ten nejlépe strávený čas, který jsem sobě mohl dát. Člověk může jednak přemýšlet, ale také vypnout. Za mě je to skvělé. Lidi by to měli dělat víc.
Jak jste to řešil s jídlem a přístřeškem? Hodně jste se totiž pohyboval z místa na místo.
Bylo to jak kdy a jak kde. Když jsem byl například sám v džungli, tak jsem věděl, kolik dnů tam strávím, a podle toho jsem si nakoupil jídlo dopředu. Na místě jsem nic nelovil, maximálně jsem si něco utrhl ze stromu. (úsměv)
Už loni během období Vánoc jste v džungli strávil deset dnů a bydlel jste v hodně netradičním přístřešku, který byl takřka celý ze dřeva, a ne zcela uzavřený. Dokonce uvádíte, že jako spolubydlící jste měl hnízdo černých vos. Nebál jste se?
Respekt z toho místa jsem samozřejmě měl. I kvůli tomu, že se tam pohybují různá zvířata. Například hadi, pavouci či šelmy. Bral jsem to ale tak, že by to mělo být v pohodě, byť jsem byl smířený s tím, že něco takového můžu potkat. Nakonec jsem se zpětně dozvěděl, že kousek ode mě byl medvěd.
V Ekvádoru a Peru jste toho zažil skutečně hodně a leckdy podnikl i zdánlivě nebezpečné cesty, navíc zcela sám. Vybavíte si nějaký moment, kdy jste se bál o život?
To asi ne. Člověk ale slýchá historky, jak támhle někoho přepadli, což tam nebylo nic neobvyklého. Přepadávají například i autobusy. Já jsem s tím byl smířený. Pokud by mě někdo okradl, tak by mě okradl. Že by mě ale jen tak někdo chtěl zabít, to ne.
Viktor Pešta a jeho přístřešek v džungli, kde neměl elektřinu, signál ani internet.
Navštívil jste také jihoamerický indiánský kmen Šuarů. To byl také zážitek, viďte?
Bylo to zajímavé. Viděl jsem jinou kulturu, prostředí i mentalitu, na což je v dnešní době globalizace čím dál obtížnější narazit. Ale i sem to postupně dochází. Používají sice telefony i různé moderní vymoženosti, ale stále žijí hodně zastarale. Dříve to přitom byli lovci hlav. Stahovali je a nosili jako trofeje. To je také něco, co se tu jen tak nevidí.
Také jste tři dny v kuse nejedl.
Delší hladovku jsem asi nikdy nedržel, ale bylo to v pohodě. Zajímavější to bylo z toho důvodu, že to bylo spojené se třemi ceremoniemi pití ayahuascy (psychotropní nápoj, po němž lidé prožívají silné emoce a mají vidiny). Člověk by před nimi měl držet dietu. Čím striktnější, tím se do toho může lépe ponořit. Hladovka je v tomhle případě úplně nejlepší. Shodou okolností to vyšlo na Vánoce, kdy byla slunovratová ceremonie.
Byla to vaše první zkušenost s ayahuascou?
To ne. Už jsem ji měl několikrát. Například na Floridě, kde je legální. Chodil jsem tam k jednomu indiánovi, který to dělal velmi dobře. Když si to ale člověk dá na původním místě někde v džungli s lidmi, kteří se tomu věnují po generace, tak je to také něco jiného. U nás to bohužel legální není.
Přejel jste také do zhruba dva tisíce kilometrů vzdáleného Peru, kde jste se vydal na dlouho túru do Machu Picchu, ztraceného města Inků.
To byl také moc krásný a intenzivní zážitek. Šel jsem tam tzv. Salkantay trailem (historická trasa v peruánských Andách), což je zhruba pětidenní túra. Byl jsem vysoko v horách, přičemž nejvyšší bod stezky je 4600 m n. m. Fyzicky je to dost náročné. Pro mě to navíc byla první zkušenost v takové nadmořské výšce. Klobouk dolů všem vysokohorským horolezcům. Je to opravdu něco, co se s člověkem během té chvíle děje.
Zvládl například dojít i na Machu Picchu, ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách.
Co se dělo s vámi?
Cítil jsem vyčerpání. Kopeček, který by člověk vylezl jak nic, tak jsem neustále lapal po dechu. Když jsem byl pod Salkantayským průsmykem, což je nejvyšší bod stezky, tak jsem se musel každých deset metrů zastavovat a vydýchávat se. Do toho je člověku hrozná zima, foukal také dost vítr. I tím, že jsem to šel sám, tak to mělo grády. Bylo to opravdu náročné.
Měl jste v hlavě myšlenky, že byste cestu vzdal?
Měl jsem vysokohorskou nemoc a bál jsem se, že jsem skutečně nemocný. Říkal jsem si, že se asi budu muset vrátit a vzdát to. Ale ono už moc nebylo kam se vrátit, byl jsem daleko od civilizace. To bylo právě pod průsmykem, kde byla poslední zastávka, v níž jsem byl úplně sám. Byli tam jen nějací pastevci, kteří mi ve tři odpoledne řekli, ať už dál nejdu. Nakonec jsem tam přespal v nějaké boudě. Cítil jsem hroznou zimu a vyčerpání. Připadal jsem si jak na expedici na Mount Everest.
Zážitků máte v hlavě určitě plno. Můžete vybrat ten vůbec nejlepší?
Když jsem byl sám v džungli nebo horách. Možná ten nejintenzivnější zážitek bylo pití ayahuascy sám v džungli.
Viktor Pešta (vpravo) naposledy bojoval v prosinci 2023.
Teď jste ale zpátky v Česku. Promítl se půlroční výlet na vaší postavě?
Něco jsem zhubnul. Teď mám zhruba 100 kilo, normálně mám o deset kilo víc. Ale počítal jsem s tím, že se to asi stane. Nijak se z toho nestresuju.
A co trénování a zápasení? Máte po návratu chuť se do toho opět ponořit? V KSW stále máte platnou smlouvu.
To rozhodně, chuť mám větší než kdy dřív. Myslím si, že mi ta pauza prospěla. Uvidíme, kdy budu mít zápas. Chci se do toho vrátit postupně. Nechci to ale uspěchat.
