Článek
„Los nám přisoudil pro semifinále baráže o MS Irsko. Ostrované čekají na účast na mundialu ještě o čtyři roky déle než my (od roku 2002), přesto jde o tým s velkou kvalitou. Jsem si jistý tím, že i když budou hrát venku, tak od svého herního stylu, který je založen na soubojích a tvrdosti, neustoupí. Právě v těchto aspektech hry můžeme mít velký problém.
Irové navíc půjdou do zápasu se dvěma skvělými výsledky v zádech, když na závěr kvalifikace dokázali porazit suverénní Portugalsko a silné Maďarsko. Stále si ale myslím, že v domácím prostředí máme sílu na to, abychom postoupili.
Pokud by se tak stalo, tak s největší pravděpodobností půjdeme na Dány (ti hrají semifinále se Severní Makedonií). Opět bychom hráli doma, což je pro nás ohromná výhoda, přeci jenom výsledky venku nemáme v poslední době vůbec ideální. Seveřané se ale v posledních letech zařadili k evropské špičce, mají hráče v top klubech.
Z hlediska kvality soupeřů byl vůči nám los poměrně krutý, nicméně věřím, že výhoda domácího prostředí by nás po dlouhých letech mohla katapultovat na MS.
Klíčovou otázkou před baráží je, kdo jí odtrénuje? Já osobně bych byl pro, aby na lavičce zůstal Jaroslav Köstl. Nejsem totiž přesvědčen o zahraniční, ani případně jiné domácí alternativě. Jdou sice hlasy, že nebyl nikdy hlavním trenérem, na druhou stranu koukal dlouhá léta pod ruce Jindrovi Trpišovskému, což mu strašně dalo.
Navíc má k sobě super asistenty. Jardu Plašila s Honzou Rezkem. Sám Köstl si oba hodně pochvaloval, přinesli s sebou čerstvý vítr a na mužstvu to bylo vidět, i když bych zápas s Gibraltarem nijak nepřeceňoval. Alespoň byl ale vidět rukopis nového realizačního týmu.
Dojem na mě udělala už rozcvička v Olomouci, kdy jsem viděl, jak Jarda Plašil žije s týmem, jak se do něj snaží dostat více emocí. To je totiž za mě problém celého českého fotbalu. Máme málo kreativních, ale i emotivních hráčů, vychováváme strojové hráče. Jasně, pár kluků, co na hřiště přinesou emoce, tam je, ale potřebujeme jich daleko víc.
A věřím, že kluci z mojí generace to dokážou do současné reprezentace vštípit. Jarda Plašil mi přijde v tuzemsku stále dost nedoceněný, v mých očích je to jeden z nejlepších hráčů v naší historii. O jeho i Honzově charakteru jsem 100% přesvědčený, a také proto bych byl pro, aby u nároďáků s Jardou Köstlem zůstali.
Za sebe říkám, že ať baráž dopadne postupem, nebo ne, tak bych současný realizák u nároďáku podržel a dal jim další kvalifikační cyklus. Abychom pracovali koncepčně a ne hned po prvním neúspěchu hledali další trenéry. Köstla velmi dobře znám a věřím mu. Vůbec bych se toho nebál, navíc bychom ušetřili prostředky.”
