Článek
Dvaatřicetiletý sympaťák, který působí na profesionální MMA scéně už více než deset let, se v kleci naposledy ukázal v září 2022. Pod Oktagonem tehdy zapsal desátou výhru ze třinácti duelů, což by do budoucna mohl ještě vylepšit. „Chybí mi ten pocit – ta tvrdá příprava a okamžik, kdy člověk v euforii vstupuje do klece,“ nevylučuje Gottvald comeback.
V prosinci se po čtrnácti měsících poprvé vrátíte zpět do České republiky. Už víte, jestli to bude natrvalo?
Bude to jen na tři týdny. Chci si trochu odpočinout, zregenerovat a užít si Vánoce. Rád bych se také potenciálně setkal s Ondrou Novotným, šéfem Oktagonu, a předběžně domluvil nějaký MMA zápas na příští rok. Po Novém roce ale zase naskočím zpátky do práce. Musím vydělávat. (smích)
V kleci jste nestál už tři roky. Rozmyslel jste si to?
Je to tak. Nevím, zda se vrátit naplno, že bych do toho šlápl, protože tady mám hodně práce. Navíc s kamarádem rozjíždíme i druhou věc. Jde o firmu, která se zabývá výrobou hliníkových konstrukcí pro garáže a podobné projekty. Produkty se budou dovážet i do Dubaje, kde bych to zastřešoval. Už teď mám program nabitý k prasknutí, ale zároveň to chci ještě rozšířit, dokud mám sílu a jsem mladý.
Český bojovník Jan Gottvald před zápasem na turnaji Oktagon 35. Archivní foto.
Když jsme se bavili naposledy, říkal jste, že nechcete v Dubaji dlouhodobě žít. Co se změnilo?
To platí, nechci tu žít dlouhodobě. Nedokážu si představit, že bych tady měl rodinu a usadil se. Na tři čtyři roky se tu „zavřít“, tvrdě makat a vydělat nějaké peníze – v tomhle směru je to fajn. Někomu to nevadí, ale já bych tu dlouhodobě být nemohl. I klienti mi říkají, že každé jeden až dva měsíce potřebují někam odjet, protože je to tady na hlavu. Pořád je tu strašně moc práce.
Co rodina a kamarádi z Česka? Nechybí vám?
Chybí mi, ale jsem tu z nějakého důvodu a mám svůj cíl, takže to musím vydržet. Jasně, někdy je to opravdu náročné. Celý rok pracuji každý den třeba 15–16 hodin. V létě jsem si ale udělal pár dní volna a byl na kamarádově svatbě v Bejrútu (Libanon). Byla to zajímavá zkušenost.
V únoru jste zmínil, že jste si koupil veterána, s nímž jste plánoval přijet do České republiky.
To je pravda, mám ho tady. Používám ho na denní ježdění a příští rok bych s ním chtěl dojet až do Česka. Bavil jsem se o tom tady s jedním člověkem, který mi poradil, že pokud najdu vhodnou trasu, mělo by to být zvládnutelné. Chci to zrealizovat. Jel bych s kamarádem, který by mi dělal podporu, kdyby se něco stalo. Trasa by trvala přibližně 10 až 11 dní, protože bych nejel nonstop a rád bych někde i zastavil. Vždycky jsem byl dobrodruh a tím zůstanu.
Cíl je furt stejný? Vydělat co nejvíc peněz a pak se vrátit domů, kde byste to chtěl zúročit?
Jasně. Chtěl bych si tu příští rok nastavit smysluplný tréninkový program a časově to sladit s prací a byznysem, abych se mohl plnohodnotně na něco nachystat. Já jsem si totiž říkal, že bych si příští rok rád dal zápas na turnaji v Brně. Rád bych se na to připravil.
Zníte tak, že by vás zápasení mohlo znovu začít bavit.
Určitě bych chtěl minimálně jeden nebo víc zápasů, ale že bych do toho naskočil naplno a měl nějaký velký cíl, třeba dostat se do UFC, to už ne. Myslím si, že se to ani nezmění. V Dubaji vydělávám hezké peníze a mám teď jiné priority. Nechci si ničit tělo za pár peněz. Kdyby mi bylo dvacet nebo pětadvacet, bylo by to jiné, ale čas letí. Je mi sice 32, ale nechci celý život jen zápasit, život nabízí mnohem víc. Mám tu jiné cíle. Chci tu investovat peníze, koupit dvě nemovitosti a za čtyři až pět let zase něco dalšího.
Například?
Už jsme se bavili i s kamarády o tom, že bychom chtěli něco otevřít v Thajsku. Pravděpodobně půjde o gym, kde by se zároveň i vařilo. Máme hodně kontaktů v bojových sportech a plánoval bych sem zvát kluky na tréninkové kempy. To je můj cíl, který by se mi opravdu líbil. Už mám v hlavě i konkrétní koncept, jak by to šlo realizovat. Do budoucna bych chtěl pendlovat mezi Evropou, Dubají a Thajskem.
Kariéru jste ukončil už před třemi lety. Proč se tedy chcete vrátit?
Chybí mi ten pocit – ta tvrdá příprava a okamžik, kdy člověk v euforii vstupuje do klece.
Měl jste někdy v hlavě i oficiální rozlučku za kariérou?
Měl, ale stále si říkám, že pár zápasů bych si dát mohl. Nevím přesně kolik, mohou to být dva nebo třeba i pět. Až budu vědět a budu rozhodnutý, že chci poslední zápas, tak to nějak se ctí ukončím… Je fakt, že už jsem jednou skončil. Ale teď si to chci celé připomenout, byť to nemám v hlavě nastavené tak, že bych se věnoval jenom tomu a byla to pro mě priorita. Chci se hlavně soustředit na byznys a práci.
Je ale dobře, že jste se našel a víte, čemu se věnovat i mimo bojové sporty. Nemyslíte?
Já jsem se vždycky snažil být komplexní. Vezměme si například Jiřího Procházku – ten věděl, že chce být nejlepší v MMA, a povedlo se mu to. Já jsem to vždycky cítil jinak, nechtěl jsem se soustředit jen na jednu věc. Každý je v tomhle jiný. Miloš Petrášek (v prosinci má poslední zápas - pozn. red.) to má podle mého podobně jako já. V určitém bodě se to v člověku bije a neví, zda to stojí za to risknout a věnovat se čistě sportu, nebo se vydat jiným směrem. Je těžké se rozhodnout. Když jsem před pár lety končil, měl jsem z toho strašné stavy.
Máte vůbec čas sledovat domácí bojovou scénu?
Sleduju to spíš okrajově. Občas se podívám, když je něco zajímavého. V Oktagonu sleduju hlavně kamarády.
