Článek
Berete KSW jako další úroveň oproti organizacím, kde jste působil?
KSW je o několik úrovní výš, něco jako Oktagon, byť si stále myslím, že šampioni KSW jsou lepší než ti z Oktagonu. Jediný, kdo by se v tomto ohledu mohl rovnat, je Losene Keita, který ale odešel do UFC.
Vy jste o štaci v Oktagonu nepřemýšlel?
Tahle myšlenka tu sice byla, ale na KSW se mi líbí to, že člověka nechají zápasit. I Petr „Píno“ Ondruš (zakladatel IAF) mi řekl, že by se mu spíš líbilo, abych šel do KSW. A tím, že jsem se jim upsal, tak budu zároveň moct zápasit právě v IAF a střídat to. Oktagon naopak chce exkluzivní smlouvu a neměl bych možnost bojovat jinde.
Něco jiného by ale bylo, kdyby se Oktagon skutečně ozval, viďte?
Nad tím jsme takhle nepřemýšlel a jsem za to i rád, protože jsem se aspoň nemusel rozhodovat. I tak bych si z 99 procent vybral KSW.
Co si slibujete od nového angažmá?
Že mi budou vycházet vstříc a já budu vycházet vstříc jim. A taky, že se bude smlouva neustále zlepšovat. Slibuju si také to, že mě aspoň jednou dvakrát ročně postaví na turnajích v Česku. Mně sice nevadí bojovat v Polsku, ale nechci tam být třikrát za sebou. Na druhou stranu chci do toho šlápnout a KSW tady u nás pořádně vypromovat. I kdybych do toho měl dát vlastní finance. Je tu totiž taková díra, že bych se celkem jednoduše mohl stát jejich hlavní tváří. Těmi teď jsou Michal Martínek a Leo Brichta, ale ani u nich to promo není takové. Navíc mám s nimi spojené spíš to, že bojovali v Oktagonu, než že jsou v KSW. U sebe to tak nechci. Když se je nebudu snažit já zvednout, tak pak od nich nemůžu čekat, že budou dělat české turnaje a stavět české bojovníky.
Cítíte i větší zodpovědnost? Najednou na vás bude upřena výraznější pozornost fanoušků i médií.
Určitě. Už poslední zápas (porážka proti Henrique Madureirovi) se mi vůbec nepovedl a neměl jsem motivaci. Říkal jsem si, že zápasím kvůli tomu, protože musím. Andrému (Reindersovi – trenérovi) jsem řekl, že potřebuju mít náboj, něco většího. Ztrácel jsem motivaci bojovat. Je to sice blbé říct, ale nebavilo mě to. Chtěl jsem domluvit větší zápas, což se povedlo. Když klapla smlouva s KSW, tak mě to nabilo pozitivní energií. Jsem v první lize a musím pro to udělat vše.
Říkal jste, že nabídka byla zajímavá i po finanční stránce. Uživíte se čistě zápasením?
Dělám do toho soukromé tréninky, čistě zápasením to nejde. Pokud člověk dostane dobrou výplatu, tak je to tak dvakrát do roka. A sponzoři? Ti sice nějací jsou, ale většinou jim jde o to, abyste byli v Oktagonu, který je teď nejvíc vidět.
Stále ale zůstáváte v odvětví, které vás baví.
To je pravda. Já jsem dřív dělal na dveřích a poté hlídal dům majiteli hokejové Sparty, kde jsem si sice vydělal hezké peníze, ale dělal jsem noční, což mi dělalo problémy. Za prvé jsem byl z toho unavený, což jsem se ještě hecnul, ale měl jsem do toho školu a tréninky. Když jsem se ráno probral, tak mě bolela hlava. Navíc jsem věděl, že ten den bude úplně stejný, což platilo i pro další dny. Člověk tam jenom seděl, občas obešel barák, což mu čas nezabilo. Vyhořel jsem. I proto jsem s tím přestal.
Šampion pérové váhy David Zoula a promotér IAF Petr Ondruš.
Je pravda, že na rozdíl od jiných sportů jsou tu bojovníci placeni od zápasů.
Je to tak. Člověk musí tuhle hru pochopit. Může být čistě sportovec a prorazit výkony, což není hned. I u Khabiba Nurmagomedova (bývalý šampion UFC) trvalo dlouho, než se dostal k titulu. Pak je tu Conor McGregor, který udělal show. To samé je i u nás. Třeba Radek Roušal, proti kterému nic nemám a dělá to dobře. Hodně mu v popularitě pomohla jeho partnerka (Nela Slováková). Když se člověk podívá na sociální sítě Oktagonu, tak právě ona má největší sledovanost. Dokonce větší než Karlos Vémola. Rázem frajer, který by se kvalitativně nedostával na karty takhle vysoko, je najednou v popředí a zápasí pravidelně. Pak jsou i výplaty a sponzoři o něčem jiném.
Díváte se už do budoucnosti? Co třeba bude po tomto duelu?
Zatím ne. Tohle se mi přesně stalo při prvním titulovém zápasu proti Valouškovi (2024, prohra na body) a je to moje největší slabost, což si zároveň uvědomuji. Občas jsem až moc arogantní, sebevědomí se mi mění v aroganci. Na Valouška jsem si tehdy věřil tak moc, až jsem z toho byl arogantní a říkal si, že ho porazím v prvním kole, co udělám po zápase, kde se vyfotím s pásem a podobně. Do souboje jsem šel nesoustředěný. Teď se to snažím hlídat. Jsem sice hodně sebevědomý, ale zároveň na hranici toho, že občas spadnu do arogance. Naštěstí okolí a trenéři mě z toho vždy probudí.
Navíc šest dnů po turnaji slavíte 26. narozeniny. I to je motivace zvítězit, ne?
Mohou to být buď ty nejlepší, nebo naopak nejhorší narozeniny mého života. Předchozí roky jsem je neslavil, jenom jsme si řekli všechno nejlepší. Teď si je chci užít, nemůžu to pos*at.
Cítíte se kvůli tomu pod tlakem?
Pod tlakem jsem, ale nevadí mi to. Mám to tak celý život. Neříkám, že to mám rád, ale nějak si mi to našlo a naučil jsem se s tím žít. Není to pak tak, že bych se kvůli tomu sesypal. Vím, jak v tom chodit.
