Článek
17. červen 2023. Právě v tento den se talentovaná Bledá podívala do bojiště naposledy. Z Las Vegas si dokonce přivezla premiérový triumf v nejprestižnější bojové lize světa, když jednoznačně na body porazila Brazilku Gabriellu Fernandesovou. Poté se rozjela sága nekončících zdravotních problémů, která je až nyní u konce.
Konečně do akce, viďte?
Těším se, že po dvou letech budu znovu zápasit. Uteklo to docela rychle. Ta pauza ale nebyla kvůli tomu, že bych nechtěla zápasit, nebo že by si to tak přálo UFC. Spíš to bylo opačně. Oni chtěli, ale já nemohla. Brzdila mě hlavně zranění, měla jsem jedno za druhým. A jestli jsem se nějak za tu dobu změnila? Moc ne. Jen jsem trénovala a snažila se zlepšovat. Nic nového.
O to více se těšíte do klece?
Moc se těším. (úsměv). Ono to ale opravdu uteklo rychle. Když je člověk zraněný, tak se mu to nezdá. Během tréninku je to ale naopak. Každopádně to je dlouhá doba.
Jak náročné bylo takovou pauzu skousnout?
Bylo to zajímavé. Byla jsem zraněná, a když jsem se poté uzdravila, tak jsem myslela, že budu zápasit. Jenomže jsem se opět zranila. Nebylo to nic moc. Člověk z toho sice nevypadne, ale deptá ho to, když furt čeká, kdy bude zápas, a pak se zase zraní. Teď je to ale za mnou. Nastoupím už s čímkoliv. (smích)
Co vás v tu chvíli drželo nad vodou?
Že budu znovu zápasit, a nepřipouštěla jsem si, že to nejde. Snažila jsem se ze všeho co nejdřív zotavit. Jinak můj režim byl furt stejný – trénink, venčení, trénink a spánek. Pokud jsem zraněná, tak spánek. A když nemůžu venčit, tak jenom hraju hry a spím.
Které zranění bylo nejhorší?
Přesněji nebudu specifikovat ani jedno (smích). Ale všechna byla špatná, vyžadovala různé zákroky. Dohromady dva, ale měly být tři.
Jak dlouho vám zabralo, než jste se vždy dala zdravotně do kupy?
Většinou to bylo na dva tři měsíce, ale pak je těžké s tím fungovat, trénovat a jít přes bolest.
I proto si teď dáváte pozor?
Je to tak. Když bylo předtím něco aktuálního, tak jsem se snažila, aby se to vrátilo do normálu. Jinak si od začátku dávám pozor na věci, které mě bolí. Snažím se trénovat chytře, a když cítím, že jsem hodně unavená nebo mě něco bolí, tak si dám lehký trénink a nic kontaktního. Tohle by ale měl znát každý profesionální sportovec.
Když jste dříve bojovala v Oktagonu, bylo pro promotéry náročné vám shánět soupeřku. Jak to máte nyní?
Nevidím úplně dovnitř a nevím, jestli mě někdo odmítal. Ale myslím si, že v UFC je to jiné. Všechny holky chtějí zápasit a dostat se na vrchol. Tady podle mě nebyl problém.
14. června se shodou okolností koná v Česku i turnaj Oktagonu v Edenu. Jak jste to vyřešila, co se trenérů týče? Váš hlavní kouč André Reinders totiž v Praze bude mít v době vašeho zápasu v akci Karlose Vémolu a Matěje Peňáze.
Vybrala jsem si s sebou Honzu Stacha, protože spolu děláme zem a já se tam vždycky chci dostat. André naopak zůstane v Česku s Matějem a Karlosem. A tím, že se mi uvolnilo místo, tak s sebou vezmu ještě mentálního kouče Mariána Jelínka. Máme spolu přátelský vztah. Když se sejdeme na kafé a popovídáme si, tak se cítím dobře. Hodněkrát mi pomohl.
Jak často se spolu scházíte?
Pokud mě nic nečeká, tak to není tak často. Čím víc se blíží zápas, tím je to častější. Marián mi vždycky pomohl a naučil mě si některé věci tolik nebrat a soustředit se na to, co bude a čeho chci dosáhnout.
