Článek
Holota od roku 2020 dokonce bojoval pod taktovkou Oktagonu, kde svedl pět bitev, z nichž čtyřikrát odešel coby vítěz. Naposledy tomu tak bylo před třemi lety pod otevřeným nebem na pražské Štvanici, kde už začaly úřadovat jeho trable. „Měl jsem vážné zdravotní problémy se spánkem. Potýkám se s tím sice i teď, ale už je to výrazně lepší. Přemýšlím, zda do toho znovu naskočit. Odrazují mě od toho ale dvě věci,“ přemítá Holota.
Jaké věci máte na mysli?
Například to, že jsou dnes hodně moderní zápasy idiotů. Čekám na to, až na to lidi přestanou koukat a budou chtít vidět opravdové výkony a hrdiny. Teprve pak mi můj návrat bude dávat smysl. Druhá věc je finanční nejistota. Člověk trénuje půl roku na zápas, pak se zraní a nedostane žádné peníze. Nedej bože to musí vracet. Plus je tu nálož od fanoušků. Člověk dvakrát prohraje, třeba jako posledně Patrik Kincl, a pak ho začnou odepisovat. Je to velký gembl. I proto jsem pracoval na tom, abych si vybudoval nějaké zázemí a byl sám sobě sponzorem a nemusel na nic spoléhat.
Skutečně věříte, že lidi omrzí sledování bizarních zápasů, které jsou v současnosti populární?
Ano, čekám, že je to omrzí. Třeba za rok či dva. Věřím v to.
Zpátky k vaší kariéře. Nikde není zmíněno, zda jste ji oficiálně neukončil. Jaká je pravda?
Prozatím je pozastavena na dobu neurčitou. Ale uvidíme, zda se vrátím. Teď mě to spíš neláká.
Není škoda toho úplně nechat, když máte bilanci 7 výher a 1 porážky, což v dnešní nabité konkurenci není vůbec špatné?
Mě láká se vrátit, ale odrazuje mě od toho aktuální situace na domácí scéně. Příliš smysl to nemá ani z finančního hlediska, protože člověk dostane peníze za zápasy, ale když není kontroverzní, což já nechci být, tak má problémy se sponzory, protože není vidět. O financích můj návrat ale není, MMA je pro mě srdcová záležitost.
Zmiňoval jste problémy se spánkem. Co si má člověk pod tím představit?
Nemohl jsem v klidu spát. Furt jsem se probouzel, hýbal se, měl jsem také syndrom neklidných nohou. Pravděpodobně to bylo ze stresu. Ať už z chronického stresu, tak ze sparingů a podobně. Ráno jsem se probudil úplně rozbitý a nebyl jsem schopen plnohodnotně trénovat a regenerovat. Někdy jsem se v noci probudil a dvě hodiny koukal do stropu, protože jsem nemohl spát. V člověku pak vznikají panické ataky a vytváří si sám na sebe další stres. Zacyklil jsem se do toho i psychicky. Měl jsem deprese a nevěděl, zda ten špatný spánek není od toho.
Teď je váš zdravotní stav tedy lepší?
Je, pracuji na tom. Soustředím se na snižování stresu. Vyřadil jsem i kávu, což mi rapidně pomohlo. Ještě loňské léto jsem ale byl úplně v pr*eli.
Zkrvavený Václav Holota po triumfu na Štvanici.
Řešil jste to nějak s doktory?
Zkoušel jsem vše. Jediné, co mi pomohlo, bylo vyřazení kávy. Byl jsem také ve spánkové léčebně, což je za mě továrna na prodávání přístrojů na apnoe (závažné onemocnění, při kterém pacient ve spánku přestává dýchat). Jakmile člověk nemá apnoe, tak ho doktoři neřeší. Nikdo mi neřekl, že to může být adrenální, stresová únava.
Ani prášky na spaní nefungovaly?
Ty jsem zkoušel, ale další den jsem byl po nich úplně vypnutý. Už před mým posledním zápasem jsem zkoušel neuroly, což mě poznamenalo. Zápas jsem sice vyhrál, ale technicky a koordinačně to bylo úplně levé. Vyhrál jsem to jenom silou vůle.
MMA se ale stále věnujete, děláte trenéra v Plzni. Vypadá to, že jste se našel.
Je to tak. Otevřel jsem si vlastní klub v Plzni, kam jsem se vrátil proto, že Plzeň je „mrtvá“. Měl jsem problém, že jsem neměl pod kým trénovat, tak jsem chtěl klukům dát něco, co jsem já neměl. Když jsem totiž začínal, tak jsem byl bez trenéra a techniky se učil z internetu.
Doba se neustále posouvá, vy jste naposledy zápasil před třemi lety. Myslíte si, že byste na to furt měl?
(smích). To je těžké hodnotit. Je tam i ten strach, protože tím, že dělám trenéra svým klukům, tak bych pro ně chtěl být vzorem. Nedokážu si představit, že bych tam podal výkon, s nímž bych nebyl oukej a dobře by mě nereprezentoval jako trenéra. Ale jelikož furt zůstávám v tréninku tím, že trénuji kluky, tak jsem přišel na spoustu věcí. Například na to, že nejlepší na to se něco učit je někoho učit. Já se po technické a taktické stránce stále zdokonaluji, ale fyzicky netrénuji.
Koukal jsem, že také hodně cestujete. Co vás k tomu vede?
Je to moje vášeň, v níž chci pokračovat. Za odměnu jsme si s mojí exmanželkou, která se mnou držela celou životosprávu, na konci přípravy či po zápase dali dovolenou. V tu jsem už věděl, že můžu úplně vypnout.
Byl jste i v Tanzanii, což není zrovna tradiční dovolenková destinace.
Tam bylo krásně, ale nelíbili se mi tam místní lidi (smích). Je mi to líto, ale neudělali dobrý dojem. Oproti Bali je to nebe a dudy. Tam jsou pokorní lidé. V Tanzanii jsou nemakačenka, které vás otravují. Vyloženě jdou za vámi a šikanují vás. I na mě kolikrát byli dotěrní, až jsem si říkal, že to není normální.
Nelákalo vás se někdy do ciziny odstěhovat?
Láká mě to hrozně. Můj sen jen si vytvořit byznys, u nějž nemusím být fyzicky tady doma. Ideální by bylo prodávat nějaké produkty online. A do toho se odstěhovat třeba na Bali a v klidu tam dožít. Prostě utéct z Matrixu.
Co byste chtěl prodávat?
Mám dvě věci. U jedné chci, aby to bylo ryze edukativní, na čemž už pracuji. Jelikož jsem bývalý učitel a nesouhlasím s tím, co všechno se na škole učí a neučí, tak bych chtěl udělat video kurzy s odborníky, kteří budou řešit daná témata, která lidi v životě prožívají. Ať už je to třeba šikana, domácí násilí, práce se sebevědomím a podobně. Chtěl bych to doručovat nejen do škol, ale i jednotlivcům. Znovu totiž opakuji, že nesouhlasím s tím, že se ve škole učí přehnaně tolik věcí, což samozřejmě rozvíjí logiku, ale v životě to je pak k ničemu.
A ten druhý nápad?
Chtěl bych udělat výukovou MMA aplikaci, protože žádná taková není. Chci, aby někdo mohl být součástí skupinových tréninků a zároveň, aby mohl trénovat doma. Já sám začínal na videích, ale dělal jsem spoustu chyb a neměl jsem kontinuální vedení. Tohle chci lidem dopřát.
