Článek
Jak moc s týmem řešíte, na kterou nabídku soupeře kývnete?
Když přijde nabídka, hlavně můj kouč zhodnotí, jak na tom je soupeř, jestli mi zapadá do kariéry a jaké má kvality. Musím ale říct, že velkou část práce za nás odvádí právě KSW. Dívají se na atraktivitu zápasů. Většinou platí, že koho nám pošlou, toho bereme. Tím bych chtěl KSW pochválit za to, že vybírají kvalitní soupeře.
Loni jste si v KSW po dvou porážkách připsal první vítězství. Dá se tedy říct, že jste s rokem 2025 spokojený?
Ano, jsem spokojený, protože se mi konečně podařilo poprvé v KSW uspět. Ještě větší spokojenost by ale byla, kdybych mohl zápasit častěji. Měl jsem mít jeden zápas v říjnu v Třinci, což nakonec nevyšlo, a pak se řešila ještě varianta v listopadu. Ani jedno z toho nakonec nedopadlo.
Byla pro vás první výhra v KSW klíčová i z hlediska vaší budoucnosti v organizaci?
Ani ne. Mám smlouvu na více zápasů a nijak jsem necítil, že bych ten třetí duel musel za každou cenu vyhrát. Samozřejmě chci vyhrát každý zápas, i po dvou porážkách, ale nijak jsem se na to neupínal. Bral jsem to jako každý jiný duel.
Český bojovník Viktor Červinský slaví první výhru v KSW. Archivní foto
V KSW působíte necelé dva roky. Jak jste v organizaci spokojený?
Jsem, ve všech ohledech. Věděl jsem, že KSW je velká organizace, která funguje přes dvacet let, a očekával jsem vysokou úroveň – nejen co se týče soupeřů. Už po prvním zápase jsem ale zjistil, že s těmi kluky si to můžu „pinknout“ a že na to mám. Také zázemí je velmi profesionální, všechno funguje a odsýpá. Jsem spokojený.
Jaké jsou vaše další cíle v kariéře? Je například titul KSW jedním z nich?
Určitě. Ještě větším cílem je pro mě UFC, ale na to se budu muset pořádně připravit a tvrdě makat.
A co Oktagon? Ten vás neláká?
Nabídku z Oktagonu jsem měl. Přišla ve stejnou dobu jako nabídka od KSW, pro kterou jsme se nakonec rozhodli. Ale nevylučuji, že bych se do Oktagonu někdy podíval. Organizace roste a čeští zápasníci tam jsou hodně vidět.
Ve svých 22 letech jenom trénujete a zápasíte?
Ještě do toho studuji. Momentálně jsem ve třetím ročníku na FTVS (Fakulta tělesné výchovy a sportu), takže mě čeká bakalářská práce a státnice. Ještě se rozhoduji, zda budu pokračovat na magistra, nebo ne.
Jak to všechno stíháte?
Díky tomu, že je to sportovní škola a mám profesionální smlouvu jako sportovec, mi poskytují individuální studijní plán. To znamená menší docházku a nižší počet kreditů, které potřebuji získat. Navíc samotná výuka zahrnuje i sportovní činnost, takže se zároveň protáhnu a rozvíjím i v dalších směrech.
Je škola pro vás pořád důležitá, když jiní bojovníci už jen trénují nebo pracují?
Mohl bych mít asi víc času vydělávat peníze, ale to je asi jediné. Škola mě baví, rozšiřuje mé obzory a umožňuje mi vyvíjet se i jako člověk. Aspoň vypadnu z nějakého stereotypu.
Studium, trénování, příprava na zápasy. Máte vůbec nějaký volný čas?
Mám. Ten vždycky rád věnuji manželce, kamarádům a rodině. A když je nějaká oslava, tak jsem slavící typ. Ale to jedině mimo přípravu. (smích)
Jak se vám změnil život po loňské svatbě?
Ani nijak výrazně, změnil se jen můj status – jsem ženatý. Ale díky tomu je náš vztah ještě pevnější.
Není úplně běžné, aby se lidé v tak mladém věku brali, že?
Moc ne, v dnešní době určitě ne, to spíš dřív. My jsme se vzali asi po dvou letech, co jsme spolu byli. Bylo to i kvůli tomu, že jsem věřící a pro nás je to takto správné. Svatba proběhla v pravoslavném kostele. Moje rodina i její jsou věřící – oni katolíci, my pravoslavní. Navíc jsme si s ženou úplně sedli ve všem, takže nebylo o čem.
