Článek
Pět zápasů v Oktagonu, pět vítězství. Během necelých dvou let si Fleury doslova podmanil nejlepší česko-slovenskou bojovou organizaci, naposledy na konci loňského roku drtivě porazil slovenského navrátilce z UFC Martina Budaye. Zahraniční bojovník však připouští, že Oktagon nemusí být jeho poslední zastávkou. „Dokázal jsem, že mám výjimečný talent, a cítím, že si zasloužím z kariéry vytěžit maximum i po finanční stránce,“ říká.
V roce 2025 jste získal titul v těžké váze a následně ho dokázal i obhájit. Je to pro vás zatím nejúspěšnější rok vaší kariéry?
Byl to skvělý rok a jsem s ním velmi spokojený, ale upřímně, rok 2024 byl podle mého ještě výraznější. Měl jsem tři zápasy, včetně vítězství na K. O. na fotbalovém stadionu ve Frankfurtu a zisku pásu polotěžké váhy proti Karlosovi (Vémolovi) v O2 areně. To byla jedna obrovská jízda.
Jaká je vaše ideální představa toho, čeho byste chtěl dosáhnout letos?
Ideálně bych chtěl prvních měsících roku obhájit titul v polotěžké váze a poté se přesunout do střední váhy, kde bych vyzval právoplatného držitele titulu. Pokud bych měl zápas v březnu nebo dubnu, byl bych reálně připraven na přechod do střední váhy nejdříve v červenci.
V polotěžké váze jste se domluvili na odvetě s Danielem Škvorem. Je v této divizi ještě někdo další, kdo by vás lákal?
Především doufám, že se s Danielem domluvíme. Právě jsem se dozvěděl, že musí na operaci a je možné, že nebude schopen nastoupit až do srpna, což je pro mě příliš dlouhá pauza. Tak dlouho čekat nemohu. Co se týče dalších soupeřů, jsou tu Vosgröne a Poppeck, ale oba se mi spíš vyhýbají. Dělají, že neexistují, což je úsměvné, zvlášť když mě dříve sami vyzývali. Tehdy ale zřejmě předpokládali, že se mnou do klece skutečně nepůjdou. Pak je tu ještě Emilia Quissua, který se zdá jako solidní bojovník. Z dlouhodobého hlediska je ale potřeba polotěžkou váhu posílit. Po odchodu Atilly Végha a Karlose Vémoly do sportovního důchodu a při přístupu některých německých zápasníků, kteří se chovají jako hajzlové, tahle divize potřebuje povzbudit.
To byla bitva! Vémolův přemožitel Will Fleury má titul i v těžké váze, když si poradil s TodevemVideo: OKTAGON TV
A co v těžké váze? Vidíte zde nějaké hrozby?
Ta je na tom lépe. Todev je skvělý a hodně podceňovaný bojovník, ale o případné odvetě se mnou jsme zatím příliš nemluvili. Pak je tu Kasim Aras, který si v Oktagonu vede velmi dobře. Očekávám také, že se Buday zvedne a ukáže, že patří mezi kvalitní zápasníky.
V poslední době často mluvíte o přechodu do střední váhy, čímž byste se mohl stát šampionem Oktagonu ve třech různých váhových kategoriích. Je reálné, že se tímto směrem vydáte ještě letos?
Je to velmi pravděpodobné, pokud dojde ke sjednocení pásů (souboj právoplatného držitele titulu Kerima Engizeka s prozatímním šampionem Machmudem Muradovem – pozn. red.) a já dostanu rovnou titulovou šanci. Už jsem o tom mluvil s Ondřejem (Novotným). To, že mám pásy ve dvou vyšších váhových kategoriích a že je tu šance zapsat se do historie, by nemělo být překážkou.
Pamatujete si, kdy jste naposledy vážil 84 kilogramů? A jaké změny musíte udělat, když přecházíte z těžké váhy do střední?
Naposledy to bylo v březnu 2022, kdy jsem bojoval o titul organizace UAE Warriors. Samozřejmě to bude znamenat omezení kalorií a hodně vytrvalostního kardia.
Je pro vás přechod do střední váhy velkou motivací i kvůli soupeřům, kteří v této divizi působí?
Je to tak. Především po turnaji Tipsport Gamechanger v roce 2025 mám pocit, že se střední váha stala tou nejzajímavější divizí.
Will Fleury (vpravo) v souboji s Karlosem Vémolou.
Na sociálních sítích jste si vyměnil pár vzkazů také s Machmudem Muradovem. Co říkáte na možný souboj s ním? On sám zmínil, že byste si nejprve mohl dát zápas ve střední váze a případně se nebránil ani odvetě v polotěžké váze.
Myslím, že by to byl největší zápas, jaký může Oktagon momentálně domluvit. Muradovův styl se mi opravdu líbí. Je velmi trpělivý a když dokáže soupeřem otřást, okamžitě jde po ukončení. Když nepočítám mě, je to nejlepší bojovník Oktagonu. Doufám, že dostane šanci získat plnohodnotný titul začátkem roku, a pak bychom spolu mohli zápasit ve druhé polovině sezony.
Takže je podle vás Muradov lepší než Engizek, který vládne střední váze?
Muradov je lepší. U Engizeka jsem byl ohromen odvahou, kterou ukázal v souboji proti Humburgerovi, když byl v problémech, ale celkově se během kariéry vyhýbal opravdovým výzvám.
Mnoho bojovníků sní o titulu Oktagonu, zatímco vy vládnete těžké i polotěžké váze. Kde neustále berete motivaci?
Trénuji dost dlouho, abych byl kvalitním bojovníkem. Dostal jsem se do bodu, kdy věřím svým schopnostem, a opravdu si užívám výzvy, o kterých si většina lidí myslí, že nejsou možné.
Stále je vaší ambicí zůstat v Oktagonu, nebo se díváte i po nabídkách jiných organizací?
Víte, miluji Oktagon. Celý tým je tu skvělý a profesionální, do toho neuvěřitelná atmosféra na galavečerech a fanoušci, kteří jsou velmi přívětiví. Jsem nesmírně vděčný, že mi nabídli svou platformu, abych jim mohl ukázat, jak jsem talentovaný. Ale ve finále jsem bojovník s omezeným časem, abych ze své kariéry dostal to nejlepší. Dokázal jsem, že jsem výjimečný, a cítím, že si zasloužím z kariéry vytěžit maximum i po finanční stránce.
Karlos Vémola prohrál s Willem Fleurym. Bylo až neuvěřitelné, co všechno vydržel, i promotér před ním za to poklekl.Video: Sport.cz
Jak to myslíte?
Oktagon mám opravdu moc rád a rád bych tu zůstal a ukončil zde svou kariéru. Ale teď jsem v období, kdy mi jiné organizace nabízejí výrazně více peněz, takže pokud Oktagon alespoň nepřiblíží své nabídky k tomu, co jsou ochotny zaplatit jiné organizace, budu muset jít jinam.
Co vám působení v Oktagonu kromě zápasů přineslo? Předpokládám, že jste díky tomu populárnější i v Irsku, kde žijete?
Dalo mi to spoustu neuvěřitelných zážitků a umožnilo mi poznat a pochopit českou kulturu, což bylo opravdu zábavné. V Praze mě lidé poznávají mnohem více než v Dublinu. V Irsku většina lidí Oktagon nezná a nechápe, jak je organizace velká, ale myslím, že by ji milovali, kdyby viděli, o co jde.
V březnu vám bude 37 let, což je věk, kdy se mnoho bojovníků pohybuje na vrcholu kariéry, nebo naopak uvažuje o jejím konci. Přemýšlel jste už někdy o tom, že byste skončil?
Dokud mě to bude bavit, nepřestanu. Skončím až ve chvíli, kdy to zastaví mě. Vím, že přede mnou není dalších deset let, ale trvalo mi dlouho, než jsem se dostal tam, kde jsem teď, a jsem odhodlaný z toho vytěžit maximum. A že mi bude 37 let? Na víc se rozhodně necítím. Myslím, že je to tím, že jsem se vždy soustředil na radost z tréninku a na zlepšování dovedností, ne pouze na výhry a tituly. Jediné, čeho si dnes všímám, je, že už nemohu trénovat tak často ve vysoké intenzitě, aniž bych se přetrénoval.
Co děláte ve volném čase? Dokážete si vůbec odpočinout a někdy netrénovat?
Upřímně, většinu času jsem docela nudný. Během příprav na zápasy si čtu, dělám různé domácí práce nebo při řízení poslouchám podcasty o historii. O víkendech rád chodím na túry nebo se koupu v moři, a když je opravdu špatné počasí, zajdu do kina. Po zápase si obvykle na týden či dva dopřeji čas se starými kamarády a trochu si užiji alkohol. Jinak mě hodně baví cestování a zkoušení nových věcí.
