Článek
Rodák z Gbel Paradeiser získal titul Oktagonu už v prosinci 2023, kdy porazil krajana Ivana Buchingera a stal se šampionem lehké váhy (70 kg). Po skončení milionového projektu Tipsport Gamechanger, kde se probojoval až do finále, se jeho kariéra posunula o váhovou kategorii výš, tedy do veltru (77). Po dvou přesvědčivých výkonech se navíc prodral do boje o nejcennější opasek. „Je to zadostiučinění,“ přiznává Paradeiser.
Liší se vaše emoce, když jde o titulový zápas?
Ne moc, jsem zvyklý zápasit často, i když je jasné, že je na mě tlak od okolí. Mají očekávání, ale já si to k tělu nepouštím, naučil jsem se s tím pracovat. Soustředím se jen na soupeřovy slabé a silné stránky, díky kterým chci vyhrát. Jsem připravený.
Čekal jste, že po pouhých dvou zápasech ve veltrové váze budete mít možnost zabojovat o pás?
Vůbec jsem nečekal, že to bude takhle rychlé. Já především nevěřil tomu, že Ion Surdu (Paradeiserův tréninkový parťák a bojovník Oktagonu – pozn. red.) přijde o titul, byť to bylo kvůli nesplnění váhového limitu. Já jsem rád za to, že můžu ukázat, co ve mně je. A jsem rád i za to, že budu bojovat proti tak dobrému bojovníkovi, jakým je Brito.
Co pro vás znamená titul?
Pro mě je to takové zadostiučinění. Víte, že v dané divizi jste nejlepší. Je to nepopsatelný pocit, když víte, že jste to zvládli. Můžu to nazvat i jako pohlazení po ramenu. U toho prvního titulu to bylo potvrzením, že mi to konečně povedlo. Teď už mám radost i z jiných věcí, nejen z titulu. Třeba z toho, že jde o hlavní zápas, kolem nějž je velká pozornost a vnímá ho i veřejnost.
Prozradíte, kam jste si první titul Oktagonu vystavil?
Je v našem gymu. Odděluju práci od osobního života.
Už plánujete, co bude dál, pokud by se vám v sobotu povedlo získat titul?
U mě je veřejně známé, že bych se v kariéře chtěl podívat do UFC. To je ale hudba budoucnosti, teď se soustředím na Brita. Do UFC chci, je to můj životní cíl. Když mi bylo osmnáct, tak jsem si řekl, že chci být v nejlepší desítce, což stále platí. Teď se jen trochu mění cesta k tomu.
Je nutné být šampionem Oktagonu, abyste se mohl dostat do UFC?
Podmínka to není, jde spíš o management a jaké máte kontakty. Někdy se dostanou do UFC i ti, kteří v Oktagonu nejsou úplně top. Třeba Shem Rock, který mi nepřišel jako nějak zvlášť dobrý, se tam dostal.
Jak reaguje vaše rodina na vaši kariéru? A co vaše dvě děti, už to vnímají?
Starší syn, kterému je pět, to už vnímá. Dokonce se mě i ptá, kdy budu mít zápas a jestli vyhraju. Už o tom spolu mluvíme. Děti chtějí hlavně naši pozornost a být s námi. V tu chvíli nezáleží, zda vyhrávám. Jsem strašně rád, že dělám, co mě baví, a děti mě poznávají takového, jaký opravdu jsem – člověka, kterého naplňuje to, co dělá a dává do toho maximum.
Co říká, když se po zápasech vracíte domů s modřinami?
(úsměv) Na to je od malička zvyklý. Vyrůstal v tom, že chodím na tréninky, ne do práce.
Slovenský bojovník Ronald Paradeiser patří k nejlepším bojovníkům v Oktagonu.
Vaše partnerka si už zvykla na život s bojovníkem, že?
Chápu, že pro běžného člověka může být život s bojovníkem trochu extrém, ale ona mě takového už poznala. Ví, že jsem na tréninku a makám. Rozhodně to není tak, že bychom se nevídali. Když mám třeba nějaký kemp, tak jsem pryč v týdnu, ale přes víkendy jsem vždycky s nimi. Je to pořád lepší, než když někdo chodí na dvanáctky do práce. Nemám si na co stěžovat. Spíš jde o to, že si ženy musí zvyknout na tlak, který máme kolem sebe.
Dokážete být doma v klidu těsně před zápasem, když hubnete a téměř nejíte?
Jsem v pohodě, s ničím extra problém nemám. Děti přede mnou jedí sladkosti, už jsem si na to zvykl. Mám svůj svět, ve kterém jsem striktní. O tom to je.
Zpátky k zápasu. Co čekáte od Brita, který byl šampionem veltrové váhy v roce 2022 a pak zkoušel zabojovat i o smlouvu s UFC?
Určitě to bude jeden z nejtěžších soupeřů v kariéře. Porazil Bojana Veličkoviče, který vyhrál Tipsport Gamechanger, a má za sebou velká jména. Jinak to ale beru normálně. Každý zápasník má své slabé a silné stránky. V přípravě se snažím nastavit si věci tak, abych slabé stránky soupeře odhalil a na ty silné si dal pozor.
Máte radost, že vás na Tapology, stránce se zápasovými statistikami, vedou jako nejlepšího bojovníka veltrové váhy v Evropě?
Je to potěšující, bomba, když člověk vidí tu jedničku. Takové pohlazení po ramenu. Zároveň ale není v žebříčku zahrnutý Salahdine Parnasse z KSW, což je evropská organizace, ani další Evropani z PFL. Tapology má prostě svoje výpočtové metody a preference. Na Fightmatrixu třeba nejsem první. Všude to funguje trochu jinak.
Hraje vaše pozice v žebříčcích nějakou roli při jednání s Oktagonem?
Asi ani ne, spíš si myslím, že kdybychom jednali o nové smlouvě, dalo by se to zmínit, ale myslím si, že už mám své jméno v Oktagonu. Teď to bude už můj 23. MMA zápas v Oktagonu (17 výher a 5 porážek), mám tam ale i další duely pod jinými pravidly. Jsem nejzkušenější bojovník Oktagonu a vyjednávací podmínky tu mám fajn.
Předpokládám, že se živíte čistě zápasením?
Ano, je to super, ale není to tak, že bych si mohl dát půl roku pauzu a nezápasit. To jsem mohl udělat po Tipsport Gamechangeru. Jinak musím trénovat a zápasit. Kdybych se vážněji zranil, nastaly by komplikace a nebylo by to jednoduché. Nedokážu si představit, že bych měl najednou mít třeba rok pauzu.
Kdy nastala ta změna, že se objevili první velcí sponzoři?
Podle mě v době, kdy jsem získal proti Ivanu Buchingerovi titul (prosinec 2023). V tu dobu se to zlomilo a bylo to lepší. Do té doby jsme to spíš tak nějak lepili. Platí to i teď, musím si všechno poskládat, aby mi vycházely kempy, tréninky a zápasy. Je to jako rozběhnutý vlak. Platím trenéry, fyzioterapeuty, gymy a všechno okolo. Musí to šlapat, aby se z toho dalo uživit.
