KOMENTÁŘ: Okolnosti olympijské sezony donutily Rulíka k odvážné volbě, historie dává naději

Hned na úvod lehké uklidnění a zmínění, že historie se tuze ráda v cyklech opakuje. A tak navzdory tomu, že sám Rulík mluvil o velkém počtu omluvenek (nejen) ze zámoří a že v týmu vyjma Červenky chybí blyštivé ofenzivní hvězdy, to ve Švýcarsku mohou být báječné dva týdny klidně i s medailovým leskem.

Rulík teď totiž prožíval stejné „strasti“ jako kdysi před ním Alois Hadamczik či Vladimír Růžička. Po letech svolila NHL k účasti „svých“ hráčů na olympiádě, a právě v sezoně, která má svůj reprezentační vrchol v únoru pod pěti kruhy, je květnový šampionát tradičně prostorem pro generační výměnu či okysličení.

Byť mnohdy z donucení.

Po bronzovém Turíně 2006 - a zvláštní atmosféře - skončila velká část zlaté generace, a tak Hadamczik vyrazil o tři měsíce později do Rigy s týmem, v němž byla řada plejerů, kteří se teprve usazovali v NHL (Plekanec, Erat, Zbyněk Michálek, Krajíček) a stejně z toho bylo (poněkud senzační) stříbro. O čtyři roky později po Vancouveru sčítal nešťastný Růžička omluvenky jak učitel před písemkou, i tak se zrodilo (zcela senzační) zlato.

Ano, Rulík má nyní prvotně skromnější plány: „Probojovat se do čtvrtfinále a zabojovat o postup dál“, nicméně i předchozí příklady dokazují, že i bez Pastrňáka či Nečase není nutné být dopředu skeptikem. Zároveň je nepochybné, že Češi zase budou mistrovství hltat a pro fanoušky není navzdory obsazení béčkovým turnajem, což je rovněž letitá zkušenost odrážející se v televizní sledovanosti či čtenosti článků.

Jak už to bývá, tak každá nominace vyvolává diskuze a i v této najdeme pár otazníků, proč nejede tamten, zatímco onen ano. Přiznám, že při Rulíkově nedělním čtení jmen jsem údivně zvedl obočí hned v první fázi, kdy prozrazoval trio brankářů (Kořenář, Kváča, Pavlát). Se sedmičkou gólmanů v NHL by mě před startem přípravy nenapadlo, že finální volba padne vinou různých okolností na evropské trio. A byť Josef Kořenář už vyrostl v oporu, stejně bych v trojici (a nejspíš i trenér Pavelec) uvítal jednoho zkušeného borce ze zámoří. Teď se aktuálně čeká na výstupní prohlídku Dana Vladaře a kdo ví, jestli realizační tým nebude ještě s jistou nadějí hledět na vývoj ve Stanley Cupu.

V defenzívě se Rulík a jeho komplic Židlický nebáli zařadit hned kvarteto beků, kteří se narodili hluboko po roce 2000. Dlouhodobě jsme žehrali, že máme málo konstruktivních, ofenzivních obránců, pak jsme s vírou hleděli na úspěšnou generaci z šampionátů do 20 let, a teď jim (Cibulka, Galvas, Alscher) dali trenéři zelenou i v áčku na velké akci.

Dvacetiletý Galvas ustál kritický Rulíkův pohled, trochu stáhl své ofenzivní choutky a na mistrovství může zámoří dokázat, že ho zatím neprávem opomíjelo. K tomu má Rulík kvartet zkušených (Hronek, Kempný, Hájek, Ščotka) a zdá se, že hledal také balanc mezi útočně a defenzivně laděnými beky. Překvapí, že v minulosti hodně lpěl na vyrovnaném počtu obránců s levým a pravým držením hole, teď je ale poměr 7:1 ve prospěch leváků, přičemž při finálním škrtu obětoval třeba praváky Zábranského či Hovorku, zatímco setrval kupříkladu Ščotka. Na druhou stranu ne všichni obránci se dostanou do hry a budou mít takové vytížení, a tak pro dobré klima a chemii v týmu je lepší brát ty prověřené, kteří svou roli pochopí.

„Rozhodly obratnostní schopnosti, bruslení a šikovnost na puku,“ vysvětloval Rulík volbu a v neděli hodně akcentoval „letiště“, na kterém se bude ve Švýcarsku hrát.

Právě rozměry ledu nejspíš hrály i klíčovou roli, proč se s týmem loučí Adam Klapka. Rulík jeho vyřazení oficiálně nekomentoval, jen podobně jako u Petra Sikory poznamenal: „Nevešel se.“ Mimochodem, před nominací Klapky už dříve varoval ve svém komentáři pro Sport.cz Václav Nedomanský a poukazoval i na to, že se svým stylem hry nevydrží vytáhlý útočník sled zápasů, které reprezentaci na šampionátu čekají. Rulík i toto ve Švédsku testoval a je nutné přiznat, že Klapkův výkon o víkendu chřadl. U Sikory je to jiné, ale mladík zřejmě doplatil na přetlak centrů.

„Osobně si myslím, že tam měl být. Celá ta nominace je opravdu hodně odvážná, ale pak tam není kapitán stříbrné dvacítky, o němž jsem přesvědčený, že má před sebou světlou budoucnost,“ míní Milan Antoš ve své Břitvě.

Ano, vždycky najdete nějaké diskutabilní jméno. Důležité ale je to sousloví „opravdu hodně odvážná nominace“, protože taková skutečně je. A byť Rulík stále dost věří zlatým hochům z Prahy, tak poměry olympijské sezony (a možná i Hadamczikův apel) ho donutily i v ofenzívě k okysličení a omlazení týmu v podobě Melovského (brzy 22 let), Chmelaře (22). Paradoxně kdyby k dispozici byli Pastrňák, Zacha, Palát, Stránský či třeba Kaše, tak…

„Věřím, že při vedení takových hráčů, jako jsou Červenka a Sedlák, a trenérského štábu dostanou (mladí) maximální výkon a uhrajeme medaili,“ míní Hadamczik.

Bude to tak? A bude Švýcarsko ekvivalentem někdejší Rigy či zlatého Německa?