Článek
Plánoval, jak se s rozjezdem kvalifikace pro olympijské hry v Paříži po delší pauze vrhne do sbírání bodů na turnajích. Jenže zatím absolvoval jen červencovou Grand Prix v Záhřebu, kde skončil sedmý. Na judistu s jeho renomé žádný zázrak, ale s ohledem na to, že se pral prakticky jen s jednou rukou, kvalitní výsledek.
Už do Chorvatska jel s natrženým úponem tricepsu, který si před turnajem ještě víc poškodil. „A s jednou rukou jsem byl prakticky nepoužitelný,“ přiznával. Přesnější diagnózu se dozvěděl až po návratu domů. „S lokty mám dlouhodobější problémy, a tak jsem myslel, že to je od nich, bohužel to teď bylo horší,“ přiznával trojnásobný český Sportovec roku.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A tak měl aspoň víc času na svou chystanou akademii pro mladé judisty. A nepodílel se na ní jen svojí záštitou a nápady, ale i přímo rukama. V duchu filmové písně dával cihlu k cihle a postavil jednu zeď. „Chtěl jsem, aby tu bylo i něco ode mě. Je pravda, že když tady chodili různí pracovníci, koukali, kdo tady zdí,“ smál se.
Zeď, kterou stavěl, má ale vedle cihel a malty i jednu speciální ingredienci, Krpálkovu medaili. „Bavili jsme se, že bychom mohli jako motivaci pro děcka tam zazdít jednu z mých medailí a vybral jsem tu z univerziády, když to bude taková moje škola,“ vysvětloval 31letý rodák z Jihlavy, jenž ke krabičce přidal i rukou psaný vzkaz budoucím generacím.
Teď už ale zednickou lžíci odkládá a vrací se na tatami, však už 6. října v Uzbekistánu začíná mistrovství světa.
„Doufám, že ruka už je dobrá, ještě mě čeká jedna kontrola. Pak týdenní kemp v Rakousku, dva týdny v Japonsku a přesun do Uzbekistánu. Po šampionátu už chci startovat víc a sbírat body do olympijské kvalifikace,“ naplánoval si Krpálek, jenž se mihne i na plátně v novém velkofilmu o Janu Žižkovi. „Mám tam malou scénu a hned v ní umřu,“ směje se.
