Článek
Dvaatřicetiletý Omarov se do finálového duelu a zároveň do Tokia kvalifikoval po třech sobotních výhrách. Pod pěti kruhy se představí poprvé, poté co v bojích o předchozí hry v Londýně a Riu opakovaně nedokázal překročit poslední překážku. Také na letošní evropské kvalifikaci v Budapešti jej dělila od postupu jediná výhra a ani napošesté to nevyšlo. Až v Sofii "mečbol" proměnil.
"Teď posedmý mi to konečně vyšlo... už jsem myslel, že je to nějaký prokletí. Vždycky jedno utkání mi chybělo, ať už to byl Londýn, Rio nebo Tokio, a jsem strašně rád, že teď jsem to konečně urval a mám to. Že se mi to konečně proměnilo v letenku do Tokia. Mý pocity jsou úžasný," rozplýval se Omarov v rozhovoru na svazovém facebooku.
Před klíčovým zápasem s Litevcem Viliusem Laurinaitisem si byl vědom kladné zápasové bilance (4:1). "Věřil jsem si na něj, ale naposled jsem s ním zrovna těsně prohrál, tak jsem věděl, že to musím nějak zlomit," řekl se zalepenou krvavou ránou na nose. A duel mu vyšel skvěle. "Povedlo se mi získat body z parteru i postoje, na co jsem šáhl, to mi vyšlo. Byl to úžasný zápas, tak jak to mělo bejt," komentoval jasnou výhru na technickou převahu při vedení 8:0 na body.
Postupem na olympijské hry dal s jednodenním předstihem dárek k narozeninám trenérovi Václavu Scheinerovi. "Možná nejlepší, co jsem v životě dostal," řekl dojatý kouč.
V závěrečném dnu se v bojích o konečné umístění představil ještě Petr Novák, ale v opravách třetí výhru na turnaji nepřidal. Do duelu o bronz ho nepustil Ital Mirco Minguzzi.
