Článek
Zlatý úspěch berlínského rodáka, dalo by se říci, zavál prach, už jen minimum jeho pamětníků je na světě, nicméně německá média jej připomínají také proto, že se kolem sportu pohyboval dlouhá léta i po kariéře v ringu. Jako věhlasný fotograf a též funkcionář.
Zemřel v ústraní, možná proto se zpráva o jeho červnovém skonu na veřejnosti objevila poněkud se zpožděním.
Velký triumf získal v době, kdy sportovci od našich sousedů na vrcholných akcích i přes existenci dvou německých států nastupovali ve spojeném týmu.
Olympijské vítězství mu kromě jiného vyneslo druhé místo v hlasování o Sportovce roku NDR 1956 za legendárním cyklistou Täve Schurem.
„Zapsal se do historie jako první olympijský vítěz z východního Německa, čímž si zajistil zvláštní místo v historii sportu. Jeho úspěchy, vášeň pro box a jeho spojení s naší sportovní komunitou zůstanou nezapomenutelné. Byl vzorem pro mnoho boxerů a měl trvalý dopad na reputaci boxu,“ stojí v prohlášení Berlínského boxerského svazu, k němuž Behrendt dlouhá léta patřil.
Reagovala i německá legenda z ringu Henry Maske. „Příjemný člověk a velmi dobrý boxer,“ okomentoval pro Bild postavu z dávné historie.
Kromě her v roce 1956 v tehdy těžké německé konkurenci marně usiloval o starty na dalších dvou olympiádách. Mezitím se v roce 1963 stal sportovním fotoreportérem vládního listu v tehdejší NDR Neues Deutschland, za který byl na osmi olympiádách. Bral ocenění v mezinárodních fotosoutěžích. Získal i státní vyznamenání.
Situaci doma mu mohlo komplikovat to, že se údajně nezřekl svých příbuzných v západním Německu. I přesto byl dlouholetým členem olympijského výboru NDR. Po změně režimu se živil při hudebních estrádách s trubkou, která k němu patřila dlouhá desetiletí už od dob, kdy vrcholově sportoval.
Přežil svoji manželku, o niž léta při její nemoci pečoval až do jejího úmrtí v roce 2016, i oba syny, z nichž se starší Mario (zemřel 2022) taktéž zúčastnil boxerských soutěží na OH, a to v roce 1980 v Moskvě. Mladší Heiko zesnul letos na jaře.
