Zklamaná boxerská jednička srší odhodláním: Nevzdám se, musím to zlomit! Jaké má další plány?

Po neúspěšné březnové bitvě s Kubáncem Mikem Perezem měl elitní český boxer Vasil Ducár o motivaci postaráno. V souboji s Britem Jordanem Thompsonem ho v srdci hřál i radostný pocit čerstvě narozené dcery, ani psychická podpora mu však k prolomení nepříznivé série nepomohla. Nejlepší český boxer se přesto nevzdává a smolnou bilanci se bude snažit v nejbližších měsících napravit.

Jak hodnotíte zkušenost z anglického Sheffieldu?

Jen cestu tam jsme si zařídili pohodlněji a měli jsme přímý let do Manchesteru, odkud jsme jeli zhruba dvě hodiny autem do Sheffieldu. Byl to takový mini trik, nechtěli jsme přestupovat. Jinak to byl vysoký standard, měli jsme hezký hotel i ubytování. Všechno super. Jeden den dokonce byla tiskovka v historické budově, bylo to nějaké muzeum, kde byly vystaveny klenoty. Pořídil jsem si tam i selfie s obrazem královny. Vážení pak bylo pod otevřeným nebem, kam přišlo hodně lidí. Tohle všechno mají zmáklé, což jde pak vidět i na přenosu. Jede to jako namazaný stroj.

Co se ve vás dva dny po zápase odehrává?

Nehroutím se, ale jsem fakt zklamanej. I naštvanej sám na sebe. Myslím si, že jsem nepodal dobrý výkon, spoustu věcí jsem udělal špatně. Je to o to horší, že chyběl kousek. Kdybych to rozjel o kolo dřív nebo bylo ještě o třicet vteřin víc, tak bych to třeba mohl dodělat. Po tom počítání byl hodně otřesený.

Co tedy bylo špatně?

Celkově jsem měl mít větší aktivitu. Před zápasem jsem říkal, že to bude chtít držet na dálku, což se mu dařilo a mně ne. On totiž nechtěl zápasit. Přišlo mi, že byl vyděšený a vystrašený a podle mě ho ještě dnes bolí nohy z toho, že tam toho víc naběhal, než odboxoval. Každopádně super pro něj, že se mu to povedlo držet taktiky. Mě to ale štve.

Byl to váš pátý titulový zápas v zahraničí a znovu neúspěšný. Čím si to vysvětlujete?

Musím si přiznat, že všichni soupeři, které jsem měl, byli hodně kvalitní a TOP na světě. Já se ale mezi ně chci řadit. Snažím se dělat vyrovnané zápasy, ale chybí tam buď to, že bych je knokautoval nebo výhoda domácího prostředí. Nechci se na to vymlouvat, ale myslím si, že rozhodčí jsou bodově nakloněni soupeřům. Když jsem po zápase viděl bodovací lístky a tam bylo, že jsem vyhrál dvě kola z deseti, tak si myslím, že mi minimálně měli dát víc kol. Budu se muset zamyslet, teď si ale budu chtít udělat pořádek v Česku. Do konce roku mám sportovní plán, snad se mi to úspěšně povede odbít a pak zase zkusím vyjet ven a konečně to urvat.

Motivaci máte pořád stejnou?

To určitě, ta mně nikdy nepřešla a snad ani nikdy nepřejde. Je to styl života. Když se blíží zápas a zbývá například týden, tak si říkám, že odzápasím a dám si volno. Ale když jsem letěl domů, tak jsem si v hlavě říkal, že bych se v týdnu mohl jít proběhnout. Vím, že je potřeba si odpočinout. Potřebuje to hlava i tělo. Odpočinu si a pak zase do toho vletím. Nevzdám se.

Měl jste možnost se pobavit s promotéry turnaje? Co na vás říkali?

Chodili za mnou a bavili jsme se. Oni si mě pamatují z posledního zápasu s Billalem Smithem, kde jsem udělal dobrý dojem. Všichni mě vítali a říkali, že se na mě těší. Po zápase mi zase říkali, že to byl hezký box, dobrý výkon, jen tomu chybí ta tečka. Pak bych si doma vystavil evropský pás. Musím to zlomit.

Na turnaji byli i další čeští zástupci Michal Reissinger a Michal Dufek. Byli jste během turnaje v kontaktu?

S Michalem Reissingerem jsme měli společnou šatnu, s Michalem Dufkem jsem taky před i po zápase prohodil pár vět. Pro kluky to byla velká zkušenost, navíc do zápasů šli jako velcí outsideři.

Takže už jen dva zápasy do konce roku?

Možná tam ještě něco mám a to by také mohlo být velké. Ještě to nemám potvrzené, ale možná to klape. Nechci ale předbíhat, není to na papíře.

Bude to zápas v Česku nebo opět vyjedete do zahraničí?

To ještě nevím, to se uvidí (smích).

Posledně jste říkal, že jste odmítl i nabídku na zápas v Rusku. Co kdyby taková nabídka znovu přišla?

Přiznám se, že vůbec nesleduji média. Jen jsem viděl, že se sport rozjíždí a nějací čeští hokejisté dokonce v Rusku podepsali smlouvu. Vím, že se situace neuklidnila, ale nějakým způsobem by se mělo dát resumé. Sportovci a sport s tím nemají nic společného. V době, kdy mi přišla ta nabídka, tak to bylo hodně čerstvé a aktuální. Mám pocit, že v té době byla i bezletová zóna. Říkal jsem si, že to smrdí tím, že mě tam někde nechají. Teď bych musel diskutovat a hodně by záleželo, co by to bylo za nabídku. Každopádně si nedokážu představit, že nadosmrti ruští sportovci nebudou moct startovat.