Článek
Čtvrtá etapa závodu v Ománu, Touzé se v rychlosti 60 kilometrů v hodině zrovna chtěl napít, když se jeho kolo smýklo na vyvýšeném reflexním značení vozovky. Devětadvacetiletý cyklista ztratil rovnováhu a nekontrolovaně napálil do svodidel.
V první nemocnici v Ománu mu diagnostikovali zlomeninu pánve a stehenní kosti. „Po nehodě jsem necítil žádnou bolest, ale když dorazil sportovní ředitel Gorka Gerrikagoitia, viděl jsem v jeho tváři, že není klidný. V provizorní nemocnici bez rentgenu mi nemohli udělat nic jiného než zašít stehno. Viděl jsem, jak se lékaři snaží; chápal jsem, že je to vážné, ale byl jsem trochu zmatený,“ vzpomínal v rozhovoru pro deník L'Équipe.
Život mu nejspíše zachránila Annemie Batjoensová, duchapřítomná lékařka týmu Cofidis.
„Zpočátku mluvili o zranění nohy, ale já viděla, že nejvážnější je poranění břicha. První nemocnice byla na takové zranění příliš malá. Nechtěla jsem ho nechat samotného v tak špatných podmínkách,“ popisovala.
Touzému dokonce doporučovala, ať zavolá domů a rozloučí se s rodinou. „Byla ke mně upřímná, už jsem se nemusel probudit. Odmítal jsem to a nechtěl jsem volat své partnerce Sofii, ale lékařka trvala na svém. ‚Možná už s ní nebudeš moci mluvit.‘ Vzal jsem telefon a bohužel jsem se s ní rozloučil,“ vyprávěl cyklista.
Manželka tak prožila hrozivý šok. „Byla jsem v práci, závod jsem nesledovala. Když mi Damien zavolal, ani jsem nevěděla, že spadl, a on plakal. Řekl mi: ‚Umřu. Řekni našemu synovi, že ho miluju.‘ Vysvětlil mi, že mu v nemocnici diagnostikovali zlomeninu pánve a stehenní kosti. Uklidňovala jsem ho, že na tohle přece umřít nemůže. Ale uvnitř jsem cítila, že je to něco vážnějšího,“ líčila jezdcova partnerka.
Jak vážná jsou Touzého poranění, odhalil až převoz do další ománské nemocnice, kde doktoři odhalili prasknutí sleziny. A jeho stav se dál zhoršoval, horečka mu vystoupala na 40 stupňů a klidová srdeční frekvence na 100 tepů za minutu. „Byl jsem úplně mimo. S každou hodinou to bylo horší a horší,“ podotkl.
Po nejakutnějším zákroku mu rodina pomohla zařídit letecký přesun do Belgie, kde postoupil pětihodinovou operaci a kde se nyní zotavuje. „Lékaři tu zjistili, že v Ománu mi doktoři neuzavřeli břišní stěnu. Moje orgány tak byly v kontaktu s kůží, takže když mi do břicha zabodli nůžky, trefili se do orgánů. Bylo to, jako by mě bodali,“ popisoval děsivé chvilky.
Z nejhoršího už je venku, ale od cyklistiky si musí dát pořádně dlouhou pauzu. Ještě totiž musí doléčit také zlomeninu holenní kosti, přetržení zkřížených vazů i vnitřního a vnějšího postranního vazu. Bez kola bude minimálně osm až devět měsíců. A jeho budoucnost v profesionálním pelotonu je hodně nejistá. „Chci znovu sednout na kolo a zjistit, jak na tom budu. Ale buďme realističtí. Po roce bez ježdění už to nebude stejné,“ tuší Touzé.
