Článek
Navštívil jste Česko poprvé v životě?
Musel jsem trochu zavzpomínat, ale nikdy jsem tu nebyl. Moc se mi tu líbí. Teď jsem tu jenom na otočku na dva dny, ale v červnu přijedu už pár dní předem, abych se podíval po městě, užil si kulturu. Je to tady krásné.
Už včera jste absolvoval vyjížďku na trase červnového závodu L'Etape a prý jste všem ujížděl.
Byl jsem zvědavý, jak na tom jsem. Už je to sedm let, kdy jsem ukončil kariéru, ale moje nastavení v hlavě se nezměnilo. Jakmile sednu na kolo, prostě jedu rychle. Do kopce mi to pořád celkem šlape a tady nebyl ani metr rovinky. Užil jsem si to. Krajina je krásná, hodně stromů a lesů. Myslím, že se závod bude líbit všem.
Když na kole ve Španělsku potkáte své fanoušky, kteří vás chtějí předjet, zazávodíte si s nimi?
To neodmítnu, celkem mě to baví. L'Etape si chci teda hlavně užít a popovídat si s fanoušky, ne abych vyhrál. Je to skvělá příležitost pro všechny hobby cyklisty, že mohou absolvovat takovou akci a prožít atmosféru profesionálně organizovaného závodu. Je to nepřekonatelný zážitek.
Alberto Contador během focení pro L’Etape Czech Republic.
Jak často po konci kariéry sednete na kolo?
Snažím se aspoň třikrát týdně. Vyjížďka na kole je pro mě jako návštěva psychologa. Snažím se jezdit co nejvíc, kdykoliv mám volný čas. Nejenže se cítím lépe fyzicky, ale především mi to pomáhá vyčistit si hlavu. Díky tomu mám víc energie na své projekty i na trávení času s rodinou.
Jak nyní vypadá váš běžný den?
V mém životě se stále něco děje. Cestuju víc než dřív, ale jsou to kratší cesty. Zhruba sto dní ročně pracuju jako expert pro Eurosport, přibližně měsíc v terénu. Jezdím na konference, kde mám různé motivační proslovy. Mám i nadaci, ve které se dětem snažíme pomoct s cyklistikou, ale zároveň zvyšujeme povědomí o nemoci, kterou jsem v roce 2004 sám prodělal. (Contador tehdy kvůli vrozené vadě a krevním sraženinám absolvoval dvě operace mozku.) Nejvíc času ale věnuju své firmě na výrobu kol a svému cyklistickému týmu, který vedeme i s bratrem Franem.
Bratr vás hodně podporoval už během kariéry.
Byl pro mě nejdůležitější osobou. Dodával mi klid, mohl jsem mu zcela důvěřovat a díky tomu se plně soustředit na své závody. V takhle náročném sportu je ohromně důležité se spoléhat na podporu rodiny. Jste neustále na cestě a v pohybu. Mám tři sourozence, takže rodiče se mnou nemohli být pořád, ale Fran pro mě byl obrovskou oporou.
S profesionálním pelotonem jste se rozloučil na vrcholu po domácí Vueltě 2017, kde jste skončil pátý a vyhrál předposlední etapu na Angliru. Jak se za tímhle rozhodnutím ohlížíte?
Jsem za něj hodně rád. Měl jsem štěstí, že jsem končil právě Vueltou a mohl jsem se rozloučit vítězstvím. Každý sportovec si po kariéře pamatuje nejvíc svůj poslední závod. A já jsem si posledním etapovým prvenstvím splnil sen, který jsem ani nevěděl, že mám. (usmívá se) Dodalo mi to klid a vědomí, že jsem se rozhodl správně. I díky tomu mě stále baví věnovat se cyklistice, protože jsem skončil v dobrém. A je krásné vidět, že si mě takhle zapamatovali i fanoušci.
Díky práci televizního experta si stále udržujete přehled. V čem se od vašeho konce cyklistika změnila?
Hodně se posunula. Liší se výživa i příprava, je víc profesionální. Už šestnáctiletí kluci mají profesionální tréninky a mohou se účastnit nejlepších závodů na světě, díky tomu se dostanou na vrchol dřív. Máme teď několik závodníků, na které je fakt radost se dívat. Wout van Aert, Mathieu van der Poel, Tadej Pogačar nebo Jonas Vingegaard. Musíme si užívat, že je máme a můžeme je sledovat.
Jste také vášnivým fanouškem fotbalu a Realu Madrid. Už jste byl na zrekonstruovaném stadionu Santiago Bernabéu?
Ano, byl jsem na zápase Ligy mistrů proti Manchesteru City. Stadion je krásný a impozantní, je skvělý nejen pro Real, ale pro celé město. Je super, že jsme postoupili do semifinále, potěšilo mě to. Uvidíme, jak to dopadne s Bayernem.
