Článek
Evenepoel se o konci na Tour, za nějž byl z řad fanoušků i expertů značně kritizován, rozepsal obsáhle na svém Instagramu. A v širším kontextu. „To, co mělo být vrcholem mé sezony, se proměnilo ve zklamání. Tour de France byla mým hlavním cílem,“ začal.
Belgičanův rok však hodně zkomplikoval už prosincový karambol, kdy si při tréninku nárazem do otevřených dveří poštovního vozu přivodil četné zlomeniny. „Poté jsem dělal všechno s jediným a jasným záměrem – být včas připravený na červenec. Ten cíl mi dal soustředění, ale zároveň vytvořil obrovský časový tlak,“ popisoval.
Nejprve se potřeboval zotavit, až poté znovu začalo nabírání fyzičky. „Když jsem se konečně mohl vrátit k tréninku, všechno se najednou odehrávalo strašně rychle. Byl to nepřetržitý spěch. Spěch, abych se stihl vrátit na klasiky v dubnu, spěch na vysokohorské soustředění, spěch, abych byl připravený na Tour. Neustále jsem měl pocit, že jen něco doháním,“ líčil Evenepoel.
I kvůli tomu se mu z tréninku vytratila obvyklá radost. „Chyběla mi, necítil jsem se úplně sám sebou. Ale pořád jsem věřil. Nechtěl jsem se toho snu vzdát,“ pokračoval.
Zhuntované tělo ovšem nedostalo žádnou pauzu, což nejlepšího časovkáře světa postupně dohnalo. „Mysleli jsme si, že odpočinek během rehabilitace mi zajistil dostatečné zotavení. Ale ve skutečnosti moje tělo nikdy skutečně pauzu nedostalo. Stále tvrdě pracovalo na zotavení ze zlomenin a traumatu po nehodě. S odstupem času vím, že jsem nebyl přetrénovaný, ale jednoznačně vyčerpaný. Do Tour de France jsem nastoupil s prázdnými baterkami,“ připustil.
Navíc při belgickém šampionátu na konci června přišel ještě jeden velký problém. „Zlomil jsem si další žebro. Nebyla to nejhorší fraktura, ale rozhodně nic ideálního. Do nejtěžšího závodu světa jsem tak nastoupil s unaveným tělem a zlomeným žebrem. To není ideální kombinace,“ uvědomoval si.
Navzdory tomu prožil skvělý první týden. „Ale ve druhém se začala projevovat únava z vynaloženého úsilí. Držel jsem se, ale uvnitř jsem věděl, že nejsem ve své nejlepší formě. Až moje tělo nakonec řeklo ‚dost‘,“ litoval Evenepoel.
„Ve 12. etapě jsem se zlomil. Všechno, co jsem v sobě celou tu dobu nosil, mě dostihlo. Ale přesto jsem se nechtěl vzdát. Bojoval jsem, jak jen to šlo. Pro vás, svoje fanoušky, jsem opravdu chtěl vydat i tu poslední kapku sil, kterou jsem ještě měl,“ vykládal.
Remco Evenepoel v cíli vítězné časovky na Tour de France.
Mistr světa z roku 2022 se však protrápil i následnou časovkou a v sobotní horské etapě odpadl hned v úvodním stoupání na slavný Tourmalet, načež závod vzdal. „Cítil jsem se úplně prázdný. A udělal jsem správné rozhodnutí a slezl z kola,“ mínil.
Tušil, že by se do Paříže totiž stejně nedostal, jelikož ho skolila i nemoc. „Cítil jsem neurčitý diskomfort, který se ale teď rozvinul v těžký zánět dutin. To mě zasáhlo opravdu tvrdě,“ svěřil se Evenepoel.
Kromě fyzického vyčerpání bojoval i s velkou mentální zátěží, jelikož se ocitl pod velkou tíhou kritiky. „Ten den se stal jedním z nejemotivnějších a nejzranitelnějších momentů mé kariéry,“ přiznal. „Zhroutil jsem se. A co je zvláštní, jsem na to hrdý. Ukázat, že věci nejdou vždy podle plánu, chce sílu. Že i když něco opravdu moc chcete, tělo má někdy jiné plány. Ten moment, jakkoli byl těžký, ukázal, že jsem člověk – se vším dobrým i špatným,“ napsal silná slova.
Evenepoel touto zkušeností chce vyslat do světa důležité sdělení. „Poprvé jsem opravdu naslouchal svému tělu. A doufám, že ten moment vyšle zprávu hlavně mladým cyklistům, kteří se dívají. Je v pořádku vzdát se, je v pořádku cítit se unavený, je v pořádku být člověkem. Někdy je nejsilnější, co můžete udělat, je udělat krok zpět. Teď si beru čas na odpočinek a zotavení. Děkuji vám všem za podporu. Znamená to pro mě víc, než si dokážete představit,“ doplnil Belgičan ve svém vyjádření.
