Úžasný vzestup. Britský univerzál se prodral na pódium Vuelty a strhl ze sebe nálepku

V terénu je jako doma. Vždyť Pidcock má ve sbírce zlato z mistrovství světa v cyklokrosu a je dvojnásobným olympijským vítězem na horských kolech. Ovšem na silnici možná ani on sám netušil, čeho je schopen.

Po slavném vítězství v královské etapě Tour de France 2022 na Alpe-d'Huez už mnozí cyklističtí experti a fanoušci řadili rodáka z Leedsu na jednoho z adeptů, který by třeba v budoucnu mohl prohánět Pogačara, Vingegaarda, Evenepoela a spol.

Ovšem možná až přehnaná očekávání se Pidcockovi dlouho naplňovat nepodařilo. Od té doby nedokázal na Grand Tour vyhrát etapu ani se umístit v elitní desítce celkového pořadí. Vítězství nepřicházela ani na menších etapácích.

A když letos Britův nový tým Q36.5. předvedl tragický výkon na italském Giru, cyklistická veřejnost moc nechápala, co chce druhodivizní stáj dělat s divokou kartou na Vueltě. Obzvlášť když Pidcock překvapivě vyhlašoval útok na celkové pořadí místo toho, aby z úniků útočil na triumfy v etapách. „O očekáváních se hodně mluvilo. Ani ne tak z mojí strany, ale od ostatních,“ líčil v rozhovoru pro server Cyclingnews.

Britský univerzál ale všechny vyvedl z omylu. Zazářil už druhým místem v 9. etapě, kdy nestačil jen na suverénního Vingegaarda. Právě s ním mohl bojovat o vítězství o dva dny později, jenže etapu v Bilbau předčasně ukončili propalestinští demonstranti.

Tehdy se však Pidcock posunul na třetí příčku, kterou už od té doby nepustil. „Ukázalo mi to, že můžu dosáhnout toho, čemu věří lidé kolem mě a můj tým. Je to velká úleva. Jako kdyby mi spadl kámen ze srdce,“ usmíval se.

Jak obrovského úspěchu dosáhl, dokresluje i fakt, že je prvním jezdcem od roku 2010, který dosáhl na pódium na Grand Tour v dresu druhodivizní stáje. A že skutečně Pidcock neměl od svých týmových parťáků v horách takřka žádnou podporu.

Brit i tak uhájil třetí příčku před Australanem Jaieym Hindleyem a strhl ze sebe nálepku nejpřeceňovanějšího cyklisty současnosti. Průlom mu sice trval o něco déle, ale povedlo se. Pidcock se i v kopcích může měřit s elitou.

„Dobře, na vítězství mám ještě daleko, ale to neznamená, že se k němu nebudu v budoucnu přibližovat. Myslím, že za tak krátkou dobu je vidět, co jsme jako tým dokázali, když teď stojím na pódiu. Takže můžu být jen spokojený a pozitivní a těšit se na to, co přijde,“ podotýkal.

Pidcock navíc tímto výkonem pravděpodobně zajistil svému týmu pozvánky na některé z Grand Tour i v příští sezoně. A třeba se vrátí i na Tour de France. Našel totiž novou motivaci. „Dřív jsem si Grand Tours vůbec neužíval. Nebyla to žádná zábava, spíš to bylo únavné a monotónní. Musím jen jezdit na jistotu, není to tak spontánní a nevyzpytatelné. Ale tohle změnilo můj pohled,“ dodal Pidcock.