Článek
„Nevím, co může být pro sportovce hezčího, než si zahrát mistrovství světa před plnými tribunami, kde bude i rodina a kamarádi,“ těší se Husková. „Už nejsem nejmladší, další domácí mistrovství světa nezažiju,“ vyprávěla v Kutné Hoře na závěrečném kempu před šampionátem, který v sobotu odstartuje v Česku po dvanácti letech.
Než začala trefovat do sítě děrovaný florbalový míček, posílala přes síť ten tenisový. A vůbec ne špatně, v Otrokovicích měla celkem slušně našlápnuto, na kurtu se potkávala třeba s pozdější wimbledonskou vítězkou Markétou Vondroušovou. „Florbal se pro mě stal spíš doplňkovým sportem k tenisu, kvůli trochu jiné formě fyzické přípravy,“ líčí.
Jenže z doplňku se postupně stal sport číslo jedna. „Hlavně proto, že jsem v tenise měla co dělat sama se sebou a svou hlavou,“ usmívá se temperamentní hráčka. „Florbal je týmový sport, v němž vás ostatní podrží, když se nezadaří. A odnesete si z něj spoustu kamarádů do života,“ popisuje.
Tenisový trenér tehdy z jejího rozhodnutí nebyl nadšený. „Říkal, že bych asi nehrála Wimbledon, ale že bych se mohla dostat na úroveň, kdy se tím dá živit a vydělávat samozřejmě mnohem víc než ve florbale,“ vypráví Husková. „I dneska, když si jdeme pinknout, tak mi říká, že by stačily dva týdny a jsem v tom zpátky,“ usmívá se.
Jenže její život je plný florbalu. Ve Vítkovicích zažila parádní éru: devět let, pět titulů, stříbro, bronz… Loni po další mistrovské sezoně se ale v Ostravě rozloučila a vydala se do Tatranu Střešovice, což se mohlo zdát jako krok zpět.
„Šla jsem z nejlepšího českého klubu do týmu, jehož ženská složka byla asi vnímána jako slabší,“ uvědomuje si. Tatranu ale ve své první sezoně pomohla k vítězství v základní části i Českém poháru a k postupu do superfinále, pevně se usadila v reprezentačním výběru.
Na Prahu si pořád zvyká. „Je tu šrumec, nikdy jsem si nedokázala představit, že budu žít v takhle velkém městě,“ přiznává s úsměvem. V přestupu hrál ale významnou roli osobní život.
„Hlavní důvod k přesunu do Prahy byl můj partner, který tam žije. Bylo ve hře, že bych zůstala ve Vítkovicích, měla upravený program tréninků a dojížděla na zápasy, ale to jsem si vůbec nedovedla představit. Ani by to nebylo fér vůči hráčkám, které by ten tréninkový proces absolvovaly na sto procent,“ vysvětluje.
Barbora Husková po přestupu do střešovického Tatranu.
Jejím přítelem je Ondřej Zamazal, sportovní komentátor České televize, který je velkým florbalovým nadšencem. Není tak těžké uhádnout, jaké téma vládne jejich debatám.
„Oba florbalem žijeme, nebo obecně sportem. Když se nám povede mít volný den, stejně se jdeme podívat na hokej nebo nějaký atraktivnější florbalový zápas. Úplně z florbalu vypnout neumíme,“ přiznává Husková, která se ve sportovním prostředí pohybuje i pracovně, když se věnuje marketingu ve firmě zaměřené zejména na florbalové vybavení.
Lákal by ji s její výřečností i televizní mikrofon v roli expertky po vzoru některých bývalých reprezentantek? „Určitě lákal. Uvidíme, jestli se někdy v budoucnu tahle šance naskytne,“ usmívá se. Teď bude ale její místo na hřišti, konečně bude moct předvést své umění na vrcholné scéně, když řadu šampionátu sledovala jen v televizi či hledišti.
„Jsem živým důkazem, že trpělivost a snaha makat dál se vyplácí. Neříkám, že to bylo jednoduché. Ale nikdy jsem neztrácela naději, neříkala si, že to nemá cenu. Florbalu jsem obětovala spoustu času, vždycky mě naplňoval a tohle je ta největší odměna,“ těší ji.
Co byl poslední dílek herní mozaiky, který ji zajistil pevné místo v národním týmu? Sama přiznává, že musela zapracovat na defenzivě.
„Ofenzivní stránka u mě nebyl problém, trenéři věděli, jak můžu být nebezpečná. Ale jak Sasha Rhyner (bývalý reprezentační kouč), tak teď Lukáš Procházka viděli, že v bránění mám rezervu. Tak jsem na tom zapracovala a i mě to baví,“ pochvaluje si.
Mistrovství světa nezřídka pomůže akcelerovat kariéry hráčů, ale Husková na zahraniční angažmá nemyslí. „Nabídky jsem měla, ale asi nejsem schopna udělat krok z komfortní zóny, protože jsem vázána na rodinu a kamarády v Česku, kde mi to vyhovuje,“ dodává.
