Článek
Dlouho po zápase slavila u kotle s brněnskými fanoušky, a že jich v oranžových dresech dorazila spousta. „Skvělý! Teď se těším na oslavu s holkama, cesta do Brna bude dlouhá,“ hlásila cestou do šatny. „Pohádková sezona? Dá se to tak říct,“ přikyvovala.
I pro vás osobně. Kdyby vám někdo před sezonou řekl, že na jejím konci budete mít titul vicemistryně světa a mistryně republiky…
Tak bych asi úplně nevěřila. Ale je pravda, že před sezonou si říkáme cíle, jakých bychom chtěly dosáhnout, a od holek padlo, že by chtěly do superfinále. Já si to také přála, ale začala jsem tomu pořádně věřit až v play off.
Před čtyřmi lety přitom hrálo Brno baráž o udržení, teď má titul. Co vás nastartovalo k takovému vzestupu?
Je to zásluha jak starších holek, které nám extraligu zachránily, tak i mladých, které teď přišly. Holky mají základ od dětských kategorií, což je znát, hrozně se snaží.
Nabraly jste sebevědomí už v semifinále, kde jste jasně přejely favorizovaný Tatran Střešovice?
Určitě ano. Už série předtím s Ostravou byla hodně náročná, což nám zase pomohlo do série s Tatranem. A nakonec i tady.
Vítkovice jsou nejzkušenějším týmem, co se týče účasti v superfinále, vy jste v něm hrály poprvé. Pozorovala jste u spoluhráček zvýšenou nervozitu?
Jen trošku. Samozřejmě je to tu větší než u nás na hale, to na každého trochu dopadne. Ale na hřišti jsme hrály sebevědomě. Jak znám holky, s ničím se nepářou, jdou na hřiště a hrajou. Nějaké zkušenosti mají holky z juniorské reprezentace, kde bývá víc lidí než na lize, ale před takovou kulisou nikdy nehrály. Občas nám to trochu uskočilo, ale dostaly jsme se do toho.
Vítězný gól jste daly čtyři sekundy před koncem, kdy už všichni spíš vyhlíželi prodloužení.
Nečekala jsem, že to tam padne. Pak už jsme doufaly, že to udržíme. Taktika byla hrát buly dopředu a zkusit to podržet, což se povedlo.
V posledních minutách chyběla spoluhráčka Veronika Machálková, kterou po zranění ze hřiště odváželi zdravotníci a pak ji na ceremoniál přivezli na vozíku. Bylo motivací navíc vyhrát i pro ni?
Jsme šťastné i za ni. Mrzí mě, že se jí stal úraz, chtěla s námi zůstat a slavit, bohužel musí na kontrolu do nemocnice. Ale věřím, že pak za námi dorazí, nebo ji vyzvedneme a budeme slavit spolu.
Čekala jste, že z Brna za vámi dorazí tolik fanoušků?
Popravdě ne. Sama jsem na tribuně měla snad celou řadu blízkých, mojí rodinu, babičku s dědou, přítele, jeho rodinu, kamarády… Měli jsme tu bubeníky, dojeli i hráči z klubu. Bylo skvělé před všemi hrát.
Česká florbalistka Anna Brucháčková (vlevo) při zápase mistrovství světa s Finskem.
Navíc můžete sdílet radost se svou starší sestrou Emou, obě jste se v superfinále střelecky prosadily…
Je to krásné. Těším se s Emčou na oslavy. Bydlíme v Brně spolu, tak to bude asi dlouhé. (úsměv)
Zůstanete v Brně i v další sezoně? Velký zájem je o vás i v zahraničí.
Na to ještě nemám úplně odpověď.
