Článek
Mohl se psát tak rok 2009, když vzal malého Tomáše jeho otec na fotbal do Zlatníků u Prahy. Nedaleko Jesenice, kde rodina bydlí.
„Upřímně si to nepamatuji, ale táta mi to vyprávěl,“ usmívá se. Šli si jen zakopat, protože na tréninku byli výhradně starší kluci. Netrvalo to však dlouho a Tomáš se i se svým otcem ocitli na Šeberově.
Bylo mu pět, možná šest. „Táta začal trénovat, hráli tam i oba mladší bráchové. Když mi bylo deset, táta usoudil, že pro moji kariéru bude nejlepší, když se naše cesty rozdělí,“ vypráví Jelínek.
„Víte, byl jsem v takovém tom věku… Byl jsem rád, že jsme se na chvíli oddělili. Vyhodnotil, že bude lepší, abych hrál pod někým jiným. Dodnes mě ale hodně podporuje a fotbal sleduje. Tehdy trénoval chvíli, vedl děti v uvozovkách pro zábavu a nebýt nás, kdo ví, jestli by se k tomu vůbec dostal,“ pokračuje.
Naskytla se možnost přejít do Slavie. Jelínek prošel rukama několika koučů. Róberta Barboríka, Ondřeje Jury, Milana Titěry nebo Karla Pitáka.
Slavia se pro něj stala fotbalovým domovem. „Jsem rád, že mě vedli zrovna oni. Vždy jim budu vděčný za to, co mě naučili nejen fotbalově, ale i lidsky.“
Slávistický mladík Tomáš Jelínek debutoval v lize proti Slovácku.
A jak šel čas, dotáhl to Jelínek přes mládežnické týmy nebo béčko až do tréninků s prvním týmem. A hlavně do zápasu, na který zřejmě nikdy nezapomene. Koncem listopadu mu trenér Jindřich Trpišovský dopřál ligový debut. Doma, proti Slovácku, před více než 16 tisíci lidmi a hned v základu. Bylo z toho přes 70 minut a výhra 3:0.
„Upřímně, když se to stalo, ani mi to nedocházelo. Vše šlo strašně rychle, s áčkem jsem byl pár týdnů. Až s odstupem času si uvědomuji, jak velké pocty se mi dostalo. Navíc v Edenu. Musím teď dál makat a věřit, že to přijde znovu, že mi fotbal veškerou práci vrátí. A občas je potřeba i štěstí,“ uvědomuje si Jelínek.
Další starty mezi českou elitou zřejmě nepřidá v sešívaném dresu. Když se po konci podzimu ozval předseda představenstva Pardubic Vít Zavřel, bylo jasno.
„Volal, že o mě mají zájem. Byl jsem rád, protože ve Slavii je konkurence momentálně ohromná a myslím, že v mém věku je klíčové hrát. Tím rozhodně neříkám, že najednou mám místo jisté. Vůbec ne. Prostě se o to porvu a věřím, že za tento krok budeme všichni rádi,“ podotýká.
Změna prostředí pro něj přichází se vším všudy. Doposud bydlel u rodičů, teď si hledá něco v Pardubicích. Nejen kvůli tomu, aby nemusel dojíždět.
Dvacetiletý Tomáš Jelínek stráví jaro na hostování ze Slavie v Pardubicích.
„Osamostatním se, i to hrálo při rozhodování roli. Mám respekt, ale když člověk v nějaké situaci je a není jiná možnost, musí si poradit. V kuchyni nejsem žádný mistr, ale jak se říká, nejlepší kuchař je hlad,“ vypichuje s úsměvem a prozrazuje, že se mu rýsuje byt ve stejném domě jako má jeho kamarád Mikuláš Konečný. „Teď jsem občas spal u něj. Bylo by to fajn!“
Jak se bude Jelínkovi dařit, ukáže až čas. Fotbal je nevyzpytatelný a není vyloučeno, že se zase někdy střetne se svými sourozenci. Jeden je aktuálně v U19 Dukly Praha a ten nejmladší kope za Psáry. Oba byli ve Slavii.
„Byl by sen si s nimi zahrát. Za Slavii nebo kdekoliv jinde. Uvidíme, jak vše dopadne. Případně si zakopeme na zahradě, to je také super,“ hlásí.
A pokud pro něj na jaře vše dopadne, bude slavit záchranu s Pardubicemi a díky startu proti Slovácku i ligový titul se Slavií. Navíc ví, že on sám se proti ní v prvním jarním kole s ohledem na své hostování nepředstaví.
