Článek
Marbella (od našeho zpravodaje) - Znovu po nějaké době obléká Mandous červenobílé barvy, jen hvězdu na srdci vyměnil za pardubického půlkoně. A už žádné hostování, ale přestup ze Slavie natvrdo. „Chtěl jsem někomu patřit,“ podotýká 33letý brankář.
Před rokem, po začátku hostování v Mladé Boleslavi, v rozhovoru pro Sport.cz líčil okolnosti, kvůli kterým mu nakonec nevyšlo zahraniční angažmá.
Proč jste tentokrát nezamířil za hranice?
Když jsme se Slavií o nějakých mluvili, týmy nebyly ochotné zaplatit peníze, jaké si představovala. Pardubice pak byly nejkonkrétnější a jejich projekt se mi líbí.
Aniž bych to myslel neuctivě k Pardubicím, nemrzí to?
Mrzelo to hodně před rokem, kdy jsem měl konkrétní nabídky například ze druhé bundesligy. Ale to je fotbal. Jakmile jsem teď zjistil, že mají zájem Pardubice, bylo jasno. Nový majitel nastavil něco, co mě zaujalo. Mají ambice, nechtějí hrát o záchranu a do budoucna cílí na první šestku. To je krásné a byla by to pohádka, kdyby se vize naplnila.
Smlouvu v Edenu jste měl až do roku 2027.
Finance samozřejmě často hrají roli, ale teď jsem dal přednost sportovní stránce. Chci chytat. Pardubice mě prostě lákaly. Zároveň jsem nechtěl hostovat, ale někomu patřit. Věděl jsem, že do Slavie se aktuálně těžko dostanu. Měl jsem vidinu angažmá, kde nebudu řešit každý půlrok hostování.
Gólman Aleš Mandous nově bojuje o ligové minuty v Pardubicích.
Hned první jarní kolo hrají Pardubice právě se Slavií.
Kdybych byl v bráně, bude to pro mě hodně speciální. A samozřejmě by bylo hezké, pokud bychom Slavii porazili. (úsměv)
V létě za Mladou Boleslav jste proti sešívaným nechytal. Spekulovalo se, zda jste zraněný, zda vám to Slavia nezatrhla, i když Filipu Prebslovi svolení dala.
Myslím, že by mi start povolili, ale opravdu jsem byl zraněný. Navíc jsem říkal, že když mě platí Slavia, tak proti ní nastoupit nechci. V takovém zápase nemůžete nic získat. Jen ztratit, a to na obě strany. Teď, když mám platnou smlouvu v Pardubicích, není žádný problém.
A máte vidinu, že naskočíte? Sice se odpojil Jáchym Šerák, o místo s vámi ale stále bojují Luka Kharatishvili a Jan Stejskal.
Na začátku mi samozřejmě nebylo řečeno, že budu chytat, to vám hned nepoví žádný trenér. Byli jsme čtyři, teď se pereme ve třech. Konkurence je veliká, ale zároveň skvělá. Jsme v půlce přípravy a uvidíme. Do branky chce logicky každý.
Znamená změna dresu i nějakou životní?
Dosud jsme bydleli v Újezdě nad Lesy, což je do Boleslavi kousek. Teď si ale hledáme něco v Pardubicích, protože nechci jezdit každý den hodinu tam a hodinu zpátky. S manželkou Terezou jsme usoudili, že to bude nejlepší, hodlám se věnovat hlavně fotbalu a rodině. Partnerku také mrzelo, že před rokem nedopadla cizina, ale když jsem jí teď řekl o Pardubicích, že je to mé přání, že bych mohl více chytat, byla pro.
Manželé jste od června, máte dvouletého syna Tobiase.
Jakmile přijedu domů, vypnu. Když přiběhne malej, je to radost. Být táta je nádherná věc, s manželkou si rodičovství užíváme. Fotbal si domů netahám.
Jde to?
Dříve jsem hodně koukal na různé zápasy. Teď méně, hlavně na naše soupeře. Ale že bych si zapnul třeba italskou ligu? To ne, radši si kopeme s Tobiasem.
Mluvíte s ohromným nadšením. Po události z před pěti let, kdy jste přišli o nenarozené dítě, je to pochopitelné. Vážíte si současnosti o to víc?
Abych řekl pravdu, stalo se nám to dvakrát. Jednou jsme o tom vůbec nemluvili, na manželce ještě nebylo těhotenství znát. Podruhé to bylo blízko termínu, takže se to logicky dostalo ven. Všechno nás strašně stmelilo. O to jsme radši, že máme vymodleného syna. Musím říct, že ho rozmazluji. A ano, strašně si ho vážíme. Víme tedy, že bude jedináček. Dále bych se jen opakoval, jsme ohromně rádi.
Jde v podobných chvílích myslet alespoň trochu na kariéru, na práci?
Vůbec. Dostal jsem ve Slavii volno, vyšli mi vstříc. Mohl jsem být doma, jak jsem chtěl. Pak přišel návrat do brány, ale výkony nebyly takové. Naše situace to hodně ovlivnila. Vůbec jsem na fotbal neměl chuť. Rány se postupem času nějak zahojily. Zpětně musím poděkovat rodině, lidem na Slavii a všem kolem, že nás podporovali. Teď musím zaklepat, máme zdravého Tobiase a jsme šťastní.
Bude Tobias fotbalista?
Nooo…(smích) Kopeme si každý den, ale nechám to na něm. Možná má sklony. Když vidí nějaká videa, hraje si na tátu. Rozhodnutí nechám v budoucnu na něm, ale asi bych úplně nechtěl, aby chytal. Radši do útoku.
Proč?
Z vlastní zkušenosti. (smích)
Vy byste do brány znovu nešel?
Už asi ne, popravdě bych radši do té hokejové. Baví mě na to koukat, takže pokud by se Tobias stal hokejistou, bude to nejlepší. Ale nechci mu nic vyhraňovat. Chtěli bychom, aby se hýbal. Má k tomu předpoklady, je hodně živelný.
Dá se už říct, jestli má k něčemu blíž?
Na hokej občas kouká v televizi, ale ještě ani nebruslí. Teď jsme byli poprvé na zamrzlém rybníku, líbilo se mu, jak klouže. Rád padá, tak uvidíme. Je na začátku.
Tak pojďme i k vašim začátkům. Málokdo si vás dnes spojí s Plzní.
Za áčko jsem odchytal jediný zápas v poháru proti Hradci, bylo mi sedmnáct nebo osmnáct. Šlo o dobu, kdy se v Plzni začínaly dělat tituly. Parta kolem Horviho, Franty Rajtorala nebo Limby. Vytáhli si mě trenéři Pavel Průša s Pavlem Vrbou, byl jsem tam s takovýma borcema. Pak jsem odešel na hostování do Bohemians Praha a Mostu.
Dvakrát se spadlo, to mohlo být složité. Jak na dobu vzpomínáte?
Odchytal jsem hodně zápasů ve druhé lize a nasbíral velké zkušenosti. Pak jsem s Plzní neprodloužil smlouvu a odešel do Žiliny. Takže už jsem vlastně v zahraničí působil! (smích) Jako mladý jsem byl z Plzně zvyklý na veškerý komfort od žáků až po áčko. Najednou jsme si sami prali a podobně. Začal jsem bydlet sám, takže pro mě super zkušenosti po fotbalové i lidské stránce. Neměnil bych. Každý by si měl asi před první ligou projít druhou nebo třetí.
Mám to brát jako veřejný vzkaz talentovaným klukům z velkých klubů?
Rozhodně. Sám moc dobře vím, že když jste jako mladý ve Slavii, Spartě nebo Plzni, máte skoro cokoliv. Skvělou regeneraci, podmínky na všechno. Jenže najedou se ocitnete v šatně, kde třeba není vířivka, kde je jediný fyzioterapeut. Samozřejmě to bylo dřív, doba se také posouvá, ale zkrátka jsem rád, čím jsem si v kariéře prošel.
Mladíci chodí i do Pardubic, je to podobné vystoupení z komfortu?
Tady vše funguje skvěle, takže vůbec. Máme víc kondičáků nebo fyzioterapeutů než například v Boleslavi. Co jsem slyšel, bude to ještě gradovat, což je paráda.
