Článek
Bouřlivá kapitola Tomáše Chorého ve Slavii po květnovém nedohraném derby se Spartou, kdy byl vyloučen a následně po zásahu předsedy klubu Jaroslava Tvrdíka i vyřazen z kádru, končí. Reprezentační útočník zůstal v červenobílých barvách, zastání našel u spoluhráčů, trenérského štábu i majitele Pavla Tykače. V posledním týdnu se ještě řešil jeho možný přestup do Plzně, která měla o svého bývalého hráče zájem. Chorý ale bude i nadále bojovat za Slavii.
Jaké pro vás bylo poslední období?
Poslední měsíce pro mě byly hodně těžké. Nevěděl jsem, co bude a kde budu. Jsem rád, že mám kolem sebe lidi, kteří mi věří a podporují mě. Důležité bylo, že mě chtěla kabina a realizační tým. Pořád se ale něco řešilo, nějak to krystalizovalo. Nebylo to příjemné na hlavu. Pomohla mi také hodně rodina, stála při mně, když to nebylo růžové. Pořád jsme o tom doma debatovali. Když se to nějakým způsobem rozseklo a napsala se soupiska pro Ligu mistrů, spadlo to ze mě. Věděl jsem, že je to teď jen o mně. Cítil jsem vnitřní uvolnění. Na hřišti jsem si už věřil. Cítil jsem, že jsem to já a že jsem ve své kůži. Neměl jsem se čeho bát.
V posledním týdnu se řešilo, že byste se mohl vrátit do Plzně. Zvažoval jste to?
Nechci rozvířit ani jednu vlnu. Ani na stranu Plzně, ani na stranu Slavie. To je mezi nimi. Já jsem u toho tolik nebyl. Mohu potvrdit, že jsem měl schůzku s (majitelem) panem Tykačem, kde se vše rozseklo. Některé věci jdou ale mimo mě. Bylo pro mě i záhadou, že se dostaly tak rychle do médií. Něco jsem pořádně ani já nevěděl. To je ale život.
Byl to pro vás proti Zbrojovce ideální zápas?
Jednoznačně. Nebudu lhát, že jsem si to takhle představoval. Zápas byl těžký. Věděli jsme, že Brno je dobrý mančaft a je na nějaké vlně. Hráli těžké zápasy se Spartou nebo Hradcem. Věděli jsme, že dokážou udržet nulu a hrát na jeden nebo dva dobré momenty, kdy dají gól. Bylo to o nás. Musím dát však Brnu respekt, mají to dobře poskládané, rychle se adaptovali na ligu, což není jednoduché. Jsem ale rád, jak jsme to zvládli. Po derby je to důležité. Vyhráli jsme na Spartě 3:0, každý pak skoro létá v oblacích, ale musíte to pak potvrdit doma, což jsme udělali.
Vstřelil jste první dva góly v utkání, což vám asi taky hodně pomůže, že?
Na penaltu jsem si věřil. Myslím, že byla jasná. Vlčák (Tomáš Vlček) mi pomohl tak, jak to v minulosti dělali Zafi (Zafeiris) nebo Mojma (Chytil). Vzal balon a já se mohl v klidu zkoncentrovat a penaltu proměnit.
Tomáš Chorý ze Slavie oslavuje se spoluhráči gól z penalty proti Brnu.
Trenér Brna Martin Svědík penaltu hodně rozporoval. Vy o ní nepochybujete?
V první řadě musím říct, že předtím tam byly dva rohy, kdy mě Klímič (Jakub Klíma) jednoznačně držel. Nebylo to nic hrozného. Pak přišly dva nebo tři fauly, kdy jsem se dožadoval odpískání, ale to se nestalo. Pak jsem se dostal před Klímiče. Věděl jsem, že mě drží oběma rukama, že si skoro ruce chytnul. Věděl jsem, že spadnu. Cítil jsem, že mě drží. Neustál bych to. Snad bych jen mohl skočit a zkusit míč prodloužit. Pak na mě spadl. Rozhodčí písknul.
Tomáš Chorý ze Slavie při gólovém zakončení.
A co druhý gól?
Akce na pravé straně byla skvěle sehraná a já slíznul smetanu. Bylo to trochu se štěstím, ale byl jsem tam. Cítil jsem štrejchnutí, někdo mi zahákl pravou nohu a já se pak trefil do levé. Asi bych to dával jinak, měl jsem štěstí, ale byl jsem ve správný čas na správném místě. To se počítá.
Slavil jste poslaným polibkem i umlčením. Pro koho to bylo?
Je to pro mě složitější období, emoce se snažím držet v sobě a být vždy nad věcí. Třeba před poločasem jsem dostal ránu. Když jsem šel do šatny, hodně to ve mně vřelo. S manželkou jsme byli domluvení, jakým způsobem to budu slavit. Řekla mi, ať pošlu pusu, což jsem udělal. A to druhé? Umlčel jsem to, co jsem chtěl.
