Článek
Jaké to pro vás bylo, hrát po dlouhé době zase na levém kraji obranné čtveřice?
Dověděl jsem se to dva dny dopředu, tak jsem se na to připravil. Nebylo to pro mě nic nového. Téměř celou kariéru jsem tam hrál. Jen jsem si to potřeboval vyzkoušet i v tréninku. S trenérem jsme se bavili o tom, zda to pro mě nebude něco zásadního, jestli nebudeme muset překopat celou sestavu. Řekl jsem mu, že úplně v pohodě, že s tím nemám žádný problém.
Nicméně, je to už pořádná doba, co jste vlevo nastoupil naposledy. Pamatujete si ještě na to?
Jo. Bylo to ještě, když jsem hrával v Turecku. Dva tři roky zpátky. Na druhou stranu, nezapomíná se to. Není špatné, občas to točit. A dnes mě to i bavilo. Dostával jsem se do šancí. Byly tam náběhy za obranu, příležitosti to tam rozbít. Na stoperu se spíše snažíte vytvořit něco, aby gól dali spoluhráči.
S přibývajícím časem jste útočil víc a víc?
Chtěl jsem dnes dát gól. Cítil jsem, že by to mohlo vyjít. Bohužel, asi dvakrát mi to uteklo o centimetry. U šance, ze které jsem trefil jen tyč, jsem to mohl dávat Lukáši Julišovi z první, měl by to do prázdné brány a byl by klid. Měl jsem prostě udělat lepší rozhodnutí. Škoda, holt jsem zvolil jiné a bohužel to tam nespadlo.
Gólmanovi jste to dával mezi nohama…
Vystoupil proti mně a jinde už nebylo místo. Byl jsem překvapený. Myslel jsem, že budu mít dostatek času a podívám se, kde stojí. Když jsem si ale míč zpracoval, viděl jsem, že je ode mě dva metry. V té chvíli jsem si uvědomil, že jsem to měl dát Juldovi.
Tlačil jste to do brány očima, než to skončilo na tyči?
Nejen. Celým tělem. Bohužel, štěstí tam nebylo.
Celkově to ze strany vašeho týmu nebylo vydařené. Votroci vás přehrávali. Proč?
První poločas byl lepší. Druhý jsme vůbec nehráli. Nezvládli jsme to. Neudrželi jsme balon. báli se něco vymýšlet. Nebyla tam žádná mezihra, jen dlouhé nákopy, co se hned vracely zpátky, a souboje, které jsme vesměs prohrávali. Nehráli jsme moc ani přes moji levou stranu. Dobře nás zavřeli, neměl jsem téměř žádný prostor.
Mluvil jste o tom, že na hřiště je třeba jít s tím, nebát se tam něco udělat. Co v té souvislosti říkáte na mladého gólmana Stoppena, který musel po přestávce zaskočit za zdravotně indisponovanou jedničku Macíka?
Super. Zvládl to. Dovolil si i výbornou průnikovou přihrávku, dával to krásně po zemi. Přesně tak bych si představoval, abychom hráli. Od gólmana, snažit se něco vymyslet. My nejsem soubojový tým, spíše chceme hrát na balonu. To je pro nás. Ale bohužel, ještě nám něco chybí. Snažíme se najít, co to je.
Napadá vás něco konkrétního?
Ne. Po zápase jsme teď seděli v kabině a nevíme. Na druhé straně, důležité pro nás je, že jsme vzadu udrželi nulu. To vždycky rozhoduje. Když to ale dokážete, musíte i v ofenzívě něco udělat. To nám nyní už podruhé nevyšlo. Doufám, že příště nulu zopakujeme a gól už i dáme.
Co ruka po zlomenině, kvůli které jste v Liberci ještě nehrál?
V pořádku. Samozřejmě, zranění mě mrzelo. Takový nevinný souboj v generálce na ligu. Myslel jsem, že to bude dobré. Na druhý den mi ale řekli, že to mám zlomené. Nešlo s tím hrát. I dnes jsem byl pod prášky. Teoreticky na to ještě nesmím vůbec spadnout. Proto jsem padal na loket. Snažil jsem se přesto odvézt maximum a štve mě, že jsme nevyhráli. Už je to druhá ztráta za sebou. teď navíc doma.
