Článek
„Mohl jsem, jenže k čemu by to bylo?!" položil si po sobotní třígólové lekci od Pražanů řečnickou otázku trenér Severočechů Jiří Jarošík, aniž by čekal odpověď z auditoria. Znal ji sám...
Možná by jeho tým sázkou na bezuzdnou defenzivu potrápil Spartu mnohem víc. Třeba by ji vzdoroval nejen v první půli, ale i bez dvou hostujících sparťanů Fortelného a Sejka a absentujícího Jukla by ji brnkal na nervy déle než pětačtyřicet minut. Dost možná by se „bránící autobus" zaparkovaný v Grigarově šestnáctce a čekání na protiútok a sporadickou šanci promítlo do přijatelnějšího výsledku anebo alespoň skóre.
Zleva Tomáš Kučera, brankář Tomáš Grigar, který inkasuje gól, Lukáš Mareček z Teplic a Tomáš Čvančara ze Sparty.
„Možná, ale podobnou cestou jako trenér jít nechci. Nikam to nevede, hráče podobné pojetí nijak nerozvíjí, nám trenérům to o nich neřekne, zda mají či nemají na soupeře z domácí ligové top trojky fotbalově, fyzicky či mentálně, zda jde o vítězné typy. Nemluvě o tom, že ani kluky takový fotbal nebaví," opětovně odmítl podobnou cestu Jarošík.
I na diváky přitom myslí. Zvlášť, když jich v sobotu přišlo 10 063, což představovalo návštěvu, kterou Stínadla zažila naposledy v době předkovidové. Mimochodem, rovněž v zápase se Spartou v říjnu roku 2019.
Jarošík jim dopředu sliboval, že když přijdou v podobném počtu, jeho tým Spartu porazí či alespoň potrápí natolik, aby se zápas neproměnil ve hru kočky s myší.
Sparťané se radují v Teplicích.
Slib sice nesplnil, nicméně o otevřený fotbal se i proti ní pokoušel. Stejně jako před tím proti Slavii i Plzni, i když opětovně bez bodového efektu. A ve finále navíc s hladkou tříbrankovou prohrou, kterou i sparťanský kouč Pavel Vrba označil za příliš krutou. Samozřejmě, měřeno teplickou optikou...
Jarošík ji musel skousnout. S vědomím, že příště musí být hra jeho týmu mnohem lepší. To aby vzdoroval kvalitnějšímu soupeři nikoli betonem ale fotbalem. A aby si i diváci našli zase cestu na Stínadla. A aby i on mohl jít cestou, kterou jako trenér preferuje a z níž nemíní sejít ani v časech, kdy jde jemu a jeho Teplicím o ligové bytí.
Vždyť když před dvaceti lety začal psát v Rusku první kapitoly své úspěšné hráčské kariéry, často tam slýchával verš tamního pěveckého barda, básníka a skladatele Vladimíra Vysockého: „Svou víru v mlze nepoztrácej – a hlavně se neztrať sám sobě!"
Teď inspirující a motivující i Jarošíka jako trenéra.
