Článek
Byl jste hodně nervózní, když ligový gól stále nepřicházel?
Neřekl bych nervózní... Spíš naštvaný, že neplním to, s čím jsem do Brna přišel a co se ode mne čekalo. Nedával jsem góly. Nevytvářeli jsme si šance, nebylo z čeho je dávat. K ničemu jsem se sám také nedostal. Byl jsem hodně zklamaný.
A pak jste dal dva góly Slovácku, hned na to dva Dukle, naposledy jeden Plzni. Byl to ten podzimní nejdůležitější?
Nepovažuji ho za nejdůležitější. Tenhle i ty předchozí znamenaly tři body. Jsou na stejné rovině.
Proměněnou penaltou proti Plzni jste pomohl Spartě, kde jste na jaře působil. Napadlo vás to?
Asi svým způsobem pomohl, ale liga je za první třetinou, uhrát si to musí sama. Třeba ji v patnáctém kole dám na Letné také gól (úsměv).
V sobotu hrajete v Příbrami, kde jste fotbalově vyrostl. Jaké to je, nastoupit proti kamarádům, které znáte třeba od dorostu?
Samozřejmě tohle utkání má pro mě vždycky zvláštní příchuť, mám v Příbrami spoustu kamarádů. Ale dát jí gól by mi žádný psychický problém nedělalo. Dal bych ho rád, abych pomohl Zbrojovce, za kterou teď hraju.
Do Brna z Příbrami dojíždíte?
Kdepak, našel jsem si tam byt, bydlím v Brně s rodinou. Když je volno, do Příbrami jedeme za rodiči a známými.
Když srovnáte Zbrojovku s jinými kluby, kde jste působil. Cítíte se v Brně nejlépe?
Cítím se tam dobře, ale já neměl problém v žádném mužstvu, ani ve Spartě, i když jsem tam moc nehrál. Všude jsem se cítil fajn. V Brně jsou také normální kluci a jsme v pohodě.
