Článek

Slavia zvedá nad hlavu mistrovský pohár
Teď je vám hej a všemu se smějete. Prožil vy jste si vůbec ve slávistických službách nějakou krizovou chvíli?
V noci na dnešek, kdy jsem moc špatně spal.
To proto, že jste věděl, že do zápasu s Brnem nemůžete nasadit Mešanoviče?
Ono nešlo jen o Murise, protože otazníky se vznášely i nad dalšími hráči. Nad Barákem, Škodou,Sýkorou, Mingazovem. Doktoři, fyzioterapeuti i Pavel Kolář byli v plné permanenci, aby je dali dohromady.
Takže před posledním zápasem pochybnosti a nejistota?
Vůbec ne. Věřil jsem, že duel s Brnem zvládneme bez ohledu na to, zda nastoupí Petr či Pavel.
Doopravdy jste si ale oddechl nejspíš až v momentě, kdy zraněný brněnský gólman Melichárek musel střídat a do brány šel ligový debutant Veselý. První střela a vedli jste, druhá a vedení jste si pojistili.
Nezlehčoval bych to. Ten kluk to měl strašně složité, neboť dostat se na hřiště v takovémto střetnutí pro něho nebylo nic jednoduchého. Bude si to pamatovat asi hodně dlouho.
Ale pomohl vám...
Pomohli jsme si my standardní situací před prvním gólem, protože ty byly v průběhu celé sezóny naší silnou zbraní. Nemyslím, že by brněnský gólman nesl na prohře až takovou vinu.
Vy jste však v tu chvíli už nepokrytě jásal, neboť jste si musel být jistý, že za panující konstelace už vás nemůže o primát nic připravit.
Naplno jsme začal věřit až po třetím gólu, protože bylo evidentní, jak jsme silní. Bylo to něco jiného než před pěti lety při mistrovské korunovaci s Libercem, protože tehdy jsme žili v nejistotě až úplně do konce. Vždy ještě v poslední minutě nastřelila tenkrát Plzeň tyč.
Mimochodem - kdy ve vás začala ona slávistická mistrovská víra poprvé plápolat?
Po domácím zápase s Plzní. Vyhráli jsme trefou v poslední minutě a já uvěřil, že se můžeme zapojit do boje o titul. Tam přišel zlom, na jehož konci byl přes některá zaškobrtnutí úžasný happy end.
Krásnější než před pěti lety při vaší předchozí liberecké korunovaci?
Jiný, protože i velký národ slávistických fanoušků je jiný. Očekávání bylo obrovské, všichni slávisté věřili a doufali v náš poslední krok a já cítil obrovskou odpovědnost.
Prostě velký den...
Nikoli však můj, ale celého týmu, protože neočekávaný titul je týmovým úspěchem.
Ale vždyť i pro vás musí jít o velký den...
Ale to jo. Být první nikdy neomrzí.
Co se za prvenstvím a titulem skrývá?
Série šestadvaceti zápasů bez porážky. Bezvadná a hlavně zdravá kabina, která se semkla, i když ne každý zápas byl navzdory zmiňované sérii dobrý. Touha týmu něco dokázat. Lidi v mančaftu i kolem něho.
Věřil jste v něco podobného, když jste po pěti kolech, resp. čtyřech odehraných zápase Slavii přebíral?
A měl jsem snad, když jsme měli pět bodů a figurovali v tabulce někde na dvanácté příčce?
S nějakým odhodláním jste ale přece mužstvo přebíral...
Bylo to všechno strašně rychlé. Klubový šéf pan Tvrdík se mě zeptal, zda jsem schopen ustát tlak, který mě ve Slavii čeká a zda se z něho nepodělám. Odpověděl jsem jediné: Ve fotbale se už nějaký pátek pohybuji, takže to zvládnu.
Zvládl jste to nad očekávání, takže Slavia má titul a na vás teď bude, abyste přidával další...
Však jsem si také hned vzpomněl na rčení trenér Škorpila. S každým úspěchem si člověk zadělává na neúspěch.
Proto bude třeba, aby na další úspěchy mysleli i čínští majitelé Slavie...
Nejen pan Tvrdík, ale i majitelé klubu mluví o tom, že chtějí ze Slavie vybudovat silný tým, který bude dominovat české lize a hrát v ní rok co rok o titul a jenž bude zároveň i konkurence schopný i v evropských pohárových soutěžích. Z Číny nám posílali pozdravy a zdravice, takže věřím, že jsme je titulem přesvědčili, že to vážně myslíme, a tudíž to vážně mohou myslet i oni.