Odchod kvůli Berbrovi, snaha přiblížit se Evropě. Nováček mezi ligovými trenéry vypráví

Majerovo jméno jste dosud možná tolik neznali. Hráčskou kariéru ukončil v devětadvaceti, protože chtěl trénovat. Nejvýš hrál druhou ligu za Xaverov. Působil u několika různých dorosteneckých týmů i na FAČR, kde končil kvůli tehdejšímu místopředsedovi Romanu Berbrovi. Pak se přes Duklu dostal do druholigové Vlašimi. Vypráví o své cestě, vizích i o směru, jakým by se měl fotbal v Česku ubírat. Seznamte se s novým ligovým koučem.

Myslím, že mám jasnou vizi o tom, jak bych chtěl, aby se mé týmy prezentovaly. Řekl bych, že doteď se mi to dařilo. Samozřejmě ne vždy na sto procent, ale pokaždé měl můj tým herní tvář a byly poznat jeho charakteristické rysy. Snažím se vždy o to, aby fotbal, který mužstvo hraje, kluky rozvíjel. Platilo to pro dorostenecké týmy, béčko Dukly i naposledy pro Vlašim.

Vždycky musíte styl hry nastavit týmu, kde působíte. Na druhou stranu můžete v rámci možností daného klubu skladbu kádru ovlivnit. Osobně se chci přiblížit evropštějšímu pojetí fotbalu. Aniž bych to myslel nějak kriticky, mám pocit, že v Česku si pořád jedeme jinou cestou. To může být i zajímavé, ale jsme hrozně daleko od toho, jak se fotbal vyvíjí. Přešlapujeme na místě.

Ve světě se hraje konstruktivně, tvořivě, ne na náhodu. Hráči se snaží vytvářet vědomé situace. Jsou aktivní v defenzivě, nejsou pasivní. Hraje se delší čistý čas v zápase. Zastávám názor, že není pravda, že nemáme kvalitní hráče. Máme je. Naši kluci umějí být kreativní. Ale musíme se chtít přiblížit trendům v Evropě. Je to nutné i proto, abychom se posunuli na reprezentační úrovni.

Sám to nezměním, ale přemýšlím tak. Na soubojovější fotbal sázíme proto, že si myslíme, že nemáme takovou herní kvalitu. Já jsem přesvědčený o tom, že to tak není. Je potřeba být při práci s hráči odvážnější.

Trend vždycky určují největší kluby a nejlepší trenéři. Záleží na úhlu pohledu. Někdo říká, že se radši dívá na slabší týmy, protože ty jsou podobnější nám a můžeme tak hrát taky. Já se vždy dívám na ty nejlepší. Hlavní vlna přišla ze Španělska, dnes se ale i každý tým v anglické Premier League snaží hrát podobně, i když ne všichni mají kádry jako Manchester City nebo Liverpool. Rád sleduji mužstva Pepa Guardioly, Jürgena Kloppa nebo teď Luise Enriqueho.

Kéž by. Vždycky se samozřejmě musíte trochu přizpůsobit schopnostem hráčů, které máte. Ale přijde mi, že takový fotbal musí i kluky a diváky bavit. Jasně, jsme v profesionálním fotbale, kde rozhodují výsledky. A týmu se vše lépe předává, když jste úspěšní.

Jo, teď je to nalejvárna. Příprava je krátká, trvá pět týdnů, do toho přicházejí změny v kádru. Ale nemám pocit, že by někdo reagoval negativně. Kluci se ke všemu mohou vyjádřit, zatím k tomu však odvahu nikdo nenašel. (úsměv)

Bude. Jsem o tom přesvědčený. Když odmyslím silnou trojku, tedy Slavii, Spartu a Plzeň, tak si myslím, že zbylé týmy jsou si velice podobné. Samozřejmě v Boleslavi si teď procházíme velkou obměnou, ale nemyslím si, že bychom měli být za otloukánky. Některé odchody byly plánované, Tomáš Ladra si zase zasloužil, aby se posunul. Ale je to i dobře, šanci dostanou jiní. Jsem spokojený s tím, jak se kádr doplňuje. Kluci pracují dobře, věřím, že budeme na sezonu připravení.

To nemůžu vědět, ale podle své zkušenosti věřím, že ano. Ve Vlašimi, kde jsem zažil svou první štaci u profi týmu, jsem měl vše stejné. Ve Zlíně, Brně nebo v Opavě přišlo víc lidí, ale nevnímal jsem to. V lize to bude samozřejmě rozdíl, bude chodit ještě víc fanoušků. Někdy je nepřekřičíte a nepředáte pokyny během zápasu tak dobře jako ve druhé lize. Ale musím říct, že jinak moc změnu necítím. Ta největší je v tom, že se hodně zvedá mediální zájem. Člověk musí umět odfiltrovat okolní glosy a názory.

To teprve uvidím, ale jako trenér se tu cítím dobře. Ve Vlašimi jsem byl během prvního týdne nervóznější než tady. Když jsem začínal trénovat, měl jsem vizi, že takový tým jednou povedu. Jsem rád, že jsem tady. A jestli umím okolní věci odfiltrovat, se pak můžeme zeptat mojí manželky. (úsměv)

Je to opravdu dlouho. Už za hráčské kariéry jsem si myslel, že budu trenérem. Kvůli tomu jsem ji končil na úrovni třetí ligy v osmadvaceti nebo devětadvaceti letech. Mohl jsem hrát na téhle úrovni třeba dalších deset let dál, ale podřídil jsem vše trénování. V té době už jsem měl hotovou A licenci, tedy druhou nejvyšší. Cítil jsem, že mě trénování baví. Už třeba při mistrovstvích světa v letech 1998 nebo 2002 jsem si dělal sestavy kola a podobné věci. K trenéřině mě to táhlo.

Řeknu to takhle: Kdybych nebyl trenérem, byl bych asi učitelem. Obecně mě baví práce s kolektivem a mladými lidmi. Snažím se i obklopovat mladšími kolegy. Fotbal je mým zájmem už asi od tří let, podle rodičů jsem k němu brzy inklinoval. S tátou jsem se vydržel dívat brzo na celé zápasy. Jsem v tom odmalička. Když se moje hráčská kariéra chýlila ke konci, bylo vcelku jasné, že se tímto směrem budu orientovat.

Tím, že jsem přešel z hráčské šatny rovnou do trenérské, jsem si to ani nikdy neuvědomil. Plynule jsem ve fotbalovém prostředí zůstal. Naopak po roce už jsem říkal, že už bych nemohl hrát. Na nižší úrovni jsem s nějakými pauzami pak ještě kopal.

Už ne. Fyzicky se cítím dobře, sportuji, ale fotbal je pro mě v tuhle chvíli jeden z nejbolestivějších sportů. Chodím hrát tenis, hokej, to mě bolí míň.

Ano. Úplně první štace pro mě byla v Kolíně, kde jsem končil jako hráč ve třetí lize, přebral jsem dorost a chodil k tomu do práce. Každé angažmá bylo dobré a každé mě nějak obohatilo. Jsem rád, že s některými kluky třeba z Hradce, které jsem tam měl v mladším dorostu, jsme pořád v kontaktu. Jednoho jsem měl i ve Vlašimi. Jsem rád, že mi dobré vztahy zůstaly.

Končil jsem studium profi licence, vždy jsem měl dobré známky a hodnocení. Už předtím jsem asi pět let externě spolupracoval na vzdělávání trenérů. Lidem z asociace se líbilo, jak jsem to dělal. Tehdy byl šéfem vzdělávání Tonda Plachý, se kterým jsem prošel celou škálu licencí. To pro mě bylo dost zásadní. Tonda si mě vybral. Navíc jsem v tu dobu končil v Pardubicích, takže vše do sebe zapadlo.

Končil sportovně technický ředitel svazu Michal Prokeš. Když došlo k jeho odvolání, podepsali jsme dopis, ve kterém jsme říkali, že chceme pokračovat v započaté práci. Tuším, že se nás podepsalo osmadvacet, šlo o svazové mládežnické trenéry, nás z metodicko-trenérského úseku a o další lidi ze vzdělávání. Ale proti panu Berbrovi jsme se nevymezili. Ovšem ten dopis se dostal do médií, což se tehdejšímu vedení asociace nelíbilo. Půlka kolegů skončila, půlka zůstala. Nevím, proč kdo zůstal. Jen vím, že já jsem skončil, protože jsem se neomluvil.

To právě nevím, proto jsem se neomluvil. Nevěděl jsem, za co by měla být. Nikoho jsem neurazil, nepomluvil. Jen jsem podepsal dopis, ve kterém z mého pohledu nebylo nic, co by mělo tehdejší vedení asociace urazit.

Byl jsem přímo u pana Berbra, který asi čekal omluvu. Sdělil jsem mu, proč dopis vznikl a že bych chtěl v práci pokračovat. Tedy dělat fotbal a vzdělávat trenéry jako dosud. To nestačilo, a tak jsem skončil.

Je to moje nejdelší a nejsilnější angažmá, trvalo pět let. Mám tam nejvíc přátel. Dukla má nejlepší metodiku, co se týče rozvoje osobnosti. Když s jejich hráči pracujete, dělá se vám s nimi hrozně dobře. Jsou komunikativní, pracovití, nic pro ně není problém. Nestěžují si, rádi přijímají nové podněty. Spoustu kluků se nám přes béčko podařilo dovést do profi fotbalu. Dlouhodobá práce se projevila. Duklu budu mít vždy v srdci.

Ano. A mile. Myslím, že v rámci Vlašimi jsme měli sezonu, která byla v pořádku. Dost kluků se posunulo do ligy, klub vydělal nějaké peníze, kádr se stabilizoval. Ubylo hostování a přibylo kmenových hráčů. Někdo mi psal, když mi gratuloval, že dělám v poslední době velké a rychlé kroky. Ale já si říkám, že jsem se na to předtím patnáct let připravoval. Zájem o mě nepřišel z nuly, ale věděl jsem, že podobná šance se už třeba nemusí opakovat. Jsem tu rád.

Když pan majitel do kandidatury šel, přál jsem mu, aby uspěl. Jeho zvolení mě potěšilo. Ale neumím teď posoudit, jaký a jestli vůbec nějaký vliv to bude mít na chod klubu v Mladé Boleslavi. Jsem tu pár týdnů, takže opravdu nevím. Ale podle mě běží vše tak, jak má.